Katastrofa? Nikoliv, jenom už teď neodmaturuje každý.

Ke státním maturitám toho již bylo řečeno i napsáno mnoho. I já jsem věnoval tomuto tématu na svém blogu již několik článků. Přesto dnes cítím potřebu ještě se k onomu ožehavému tématu znovu vrátit.

Opravné maturitní zkoušky, které proběhly v druhé polovině září, potvrdily, že složit zkoušku z dospělosti po novu bude přece jen obtížnější. Zatímco v předchozích letech zbylo po opravných zkouškách zhruba 2 procenta neúspěšných maturantů, letos jich bylo 10 procent. Pokud vezmeme dohromady ty, co neuspěli a ty, co se nedostavili nebo se vůbec k maturitní zkoušce „neprobojovali“, je celkový počet studentů, kteří nezakončili poslední rok středoškolského studia úspěšně složenou maturitní zkouškou, asi 14,5 procenta.

Toto přece jen vyšší číslo by však nemělo vést k závěru, že je potřeba maturitu zlehčit. Je to totiž jen logický důsledek toho, že zatímco před 10 lety konalo v České republice maturitní zkoušku 36 procent příslušného populačního ročníku, letos to bylo 77 procent!  A to, že za tak vysokým nárůstem nestojí radikální zvýšení inteligenčního kvocientu dnešních náctiletých, je nejspíš jasné každému …

Pokud tedy chceme, aby se maturitě znovu vrátila určitá prestiž, je třeba, aby stát garantoval, že nositel maturitního vysvědčení má ve všeobecně vzdělávacích předmětech aspoň určité ověřitelné znalosti. Nechat totiž maturitní zkoušku zcela v režii jednotlivých škol prostě nelze. Fakt, že na některých školách neuspělo ve společné části, která rozhodně nebyla těžká, více než polovina maturantů, je toho jasným důkazem. Na těchto školách již pak bude, aby po letošním srovnání sjednaly nápravu nebo aby případně přehodnotily, zda pro všechny jejich studijní obory je čtyřleté studium, zakončené maturitou, nezbytně nutné. Opravdu si nemyslím, že by například kosmetičky, kuchaři či automechanici museli mít nutně maturitu.

Asi ještě chvilku potrvá, než se žáci a jejich rodiče zbaví jakéhosi klišé, že nemít aspoň maturitu znamená být méněhodnotný. Vždyť schopný instalatér, automechanik či kadeřnice mají dost často vyšší výdělky než držitel maturitního vysvědčení (v některých případech i vysokoškolského diplomu).  A především je důležité, aby si každý vybíral střední školu s ohledem na to, jaké bude mít po jejím absolvování uplatnění. Vždyť k čemu bude někomu maturitní vysvědčení, když pak kvůli nemožnosti uplatnění ve svém vystudovaném oboru skončí třeba jako prodavač v supermarketu?

Samozřejmě, že první rok státem spuštěným maturit zdaleka nebyl bez chyb. Ale nebyla to ani žádná katastrofa, jak bylo různými „odborníky“ dopředu avizováno (nejpilnějším z nich byl zřejmě pan Feřtek ze společnosti EDUin) a minimálně k jakémusi srovnání úrovně jednotlivých škol to byla věc užitečná. Je jenom škoda, že se ministerstvo školství zatím neodhodlalo zveřejnit žebříček úspěšnosti všech škol a trochu alibisticky přenechalo toto rozhodnutí do pravomoci jejich zřizovatelů.  Nicméně například Zlínský kraj již žebříček úspěšnosti svých škol zveřejnil, za což má o mě palec nahoru.

Pochopitelně, že jenom podle výsledků státní maturity se úroveň školy nepozná, u středních odborných škol je navíc důležitější, jaké znalosti a dovednosti získají jejich absolventi v profilových předmětech. Ale pro oddělení „plevele od zrna“ mohou být tyto výsledky určitě směrodatné.