Kalousek a spol. opět „neuhnuli“ a na Hrad nedorazili

Udělování státních vyznamenání na Pražském hradě při příležitostí 99. výročí vzniku samostatného československého státu opět vyvolalo v médiích vzrušené debaty.

Od doby, co je prezidentem České republiky Miloš Zeman, se každoročně vedou v médiích i na internetových diskusích vzrušené debaty ohledně toho, kolik z oceněných osobností si vyznamenání zasloužilo a kolik ho dostalo protekčně, a zda vzhledem k některým dříve oceněným má ten metál nějakou hodnotu. Případně, zda je vůbec vzhledem k osobě současného českého prezidenta správné vyznamenání nebo i samotné pozvání na slavnostní ceremoniál do Vladislavského sálu přijmout.

Je přitom pravdou, že  tyto polemiky zapříčinil v minulosti některými kontroverzními kroky především sám Miloš Zeman. Například když odmítl pozvat rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka jako odvetu za to, že mu Bek v roce 2013 zakázal na půdě   brněnské univerzity veřejně vystoupit. Od té doby odmítají ze solidarity s Mikulášem Bekem chodit na Pražský hrad i rektoři ostatních českých a moravských vysokých škol.

Vloni zase Miloš Zeman pobouřil část veřejnosti tím, že byl ze seznamu vyznamenaných na poslední chvíli vyřazen „strýc“ ministra kultury Hermana Jiří Brady. Přičemž spolehlivého vysvětlení ohledně toho, jak to s údajným pozváním pana Bradyho na loňský slavnostní ceremoniál bylo či nebylo, jsme se bohužel ze strany Hradu nedočkali. Dále je současnému prezidentovi vyčítáno, že v některých případech obdrželi z jeho rukou státní vyznamenání dotyční především za to, že Zemana podpořili v prezidentské kampani v roce 2013 a nikoliv za své umělecké či jiné kvality.

Je však otázkou, zda je i přes tyto Zemanovy prohřešky správné, když jsou v českých médiích nejvíce oslavováni ti, kteří odmítnou státní vyznamenání z rukou českého prezidenta převzít, a nikoliv mnohé osobnosti, které si ho bezesporu zaslouží. Případně ti, kteří se odmítnou zúčastnit slavnostního ceremoniálu jako pozvaní hosté. Vzhledem k výše napsanému chápu, že prezidentovo pozvání trvale odmítají vysokoškolští rektoři. Ale ze strany některých poslanců či senátorů veřejně deklarovanou neochotu na Pražský hrad přijít vidím spíše jako projev zhrzenosti či snahu získat tímto způsobem laciné politické body.

I když můžeme mít k osobě prezidenta Zemana tisíc výhrad, 28. říjen je přece svátkem všech občanů České republiky a každoroční slavnostní ceremoniál na Pražském hradě není prezidentovou soukromou akcí. Letos pozvání odmítli například někteří lidovečtí politici a dle očekávání i politici z TOP 09. U dosluhujícího předsedy této strany Miroslava Kalouska tato skutečnost nejspíš nikoho nepřekvapila. Ten cítí potřebu být nepsaným vůdcem „pražské kavárny“ již od odchodu Karla Schwarzenberga z čela TOP 09. Dle výsledku nedávno proběhlých sněmovních voleb však jeho snahu neuhnout Zemanovi, Babišovi či eurobubákům příliš mnoho lidí neoceňuje. Proto mě trochu překvapilo, že se z tohoto negativistického stylu politiky dle všeho nepoučili ani případní Kalouskovi nástupci v čele TOP 09 a jak europoslanec Jiří Pospíšil, tak současný nejmladší český poslanec Dominik Feri rovněž na Hrad přijít odmítli.

Tím, kdo v souvislosti s letošním udělováním státních vyznamenání skutečně neuhnul, byl však dle mého názoru někdo úplně jiný než Miroslav Kalousek – a sice písničkář Jarek Nohavica. Přestože na něho byl v některých médiích veřejně vyvíjen nátlak (mimo jiné i od prezidentského kandidáta Michala Horáčka), aby vyznamenání odmítl a „odčinil“ tak svůj škraloup ohledně spolupráce se Státní bezpečností, Nohavica takové „očištění“ i zaručenou mediální slávu odmítl a ocenění od Miloše Zemana přijal. I když se v tomhle zcela jistě ne se všemi diskutéry shodnu, já mu za to jednoznačně dávám palec nahoru.