K obavám pana Kartouse z „éry koblihového autoritářství“

Jméno Bohumila Kartouse je nejspíš známé především osobám, pohybujícím se v oblasti školství. V minulosti pracoval řadu let ve společnosti Scio, byl také tiskovým mluvčím obecně prospěšné společnosti Eduin, zaměřené na vzdělávání, patřil i do poradního týmu některých ministrů školství. Kromě toho je pan Kartous známý i jako politický aktivista, je například mluvčím společnosti Čeští elfové, jejímž cílem má být boj proti internetovým trollům, šířícím dezinformace.

Proto mě jeho jméno zaujalo v souvislosti s nedávným článkem, publikovaném na serveru Médium.cz pod titulkem Čeká nás éra koblihového autoritářství? Co všechno je možné se v něm dočíst? Bohumil Katous například v úvodu svého textu s politováním konstatuje, že nedávné krajské volby „posílily populisty a významně oslabily liberální část české politiky“. Přičemž výrazné vítězství hnutí ANO poněkud alibisticky svádí na to, že ke krajským volbám přišlo jen zhruba 30 % voličů, přičemž dle pana Kartouse to byli převážně starší lidé.

Samozřejmě, že je škoda, když k jakýmkoliv volbám přijde jen necelá třetina oprávněných voličů. V této souvislosti je nicmémě zvláštní, když panu Kartousovi nevadí, že k druhému kolu senátních voleb, v nichž strany současné vládní koalice uspěly přece jen o něco lépe, než ve volbách krajských, přišlo pouhých 17,5 % voličů. Také nevím, na základě čeho tento politický aktivista usuzuje, že ke krajským volbám přišli převážně starší lidé - já sám jsem žádnou takovou statistiku nikde na internetu nenašel a ve volební místnosti obvodu, kde jsem volil já, byli k vidění jak voliči starší, tak i mladí voliči či lidé středního věku.

Ještě dojemnější mi pak přišly Kartousovy obavy z pravděpodobného vítězství hnutí ANO ve sněmovních volbách v příštím roce a případného návratu politiků z této strany na vládní posty. Autor systém, který nás pravděpodobně čeká a nemine, označuje za „ANOkracii“ (tento termín ostatně používají i někteří nejradikálnější odpůrci hnutí ANO na zdejších diskusích), což vysvětluje jako systém, který předstírá demokratické principy, ale uvnitř se je snaží netransparentně, ale silově potírat. Kartous své obavy ohledně možné koalice ANO s „temnou částí ODS“ konkretizuje například větou: „nebude těžké oslabit veřejnoprávní média, ovlivnit klíčovou legislativu a samozřejmě pohlídat důležitá místa ve vedení státu a kritické infrastruktury tak, aby byla obsazena loajálními „yes people“".

Co k těmto obavám říci? Ve včerejší MF Dnes jsem shodou okolností četl komentář novináře a člena Rady Českého rozhlasu Tomáše Kňourka, věnovaný veřejnoprávním médiím (možno nalézt i na serveru Lidovky.cz zde). A ohledně toho, nakolik vyvážené je v Českém rozhlase zastoupení představitelů politických stran v hlavních publicistických pořadech, pan Kňourek konkrétně uvádí: „Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 (tedy za vlády ANO a ČSSD) se v pořadech častěji vyskytovali představitelé opozice, a to v poměru 4:3. Naopak od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023 měli zástupci parlamentní opozice (ANO a SPD) 154 účastí, zatímco vládní politici přesně 500.“

Takže minimálně obavy ohledně oslabení „objektivního a vyváženého“ zpravodajství ve veřejnoprávních médiích, pokud bude eventuálně hnutí ANO znovu ve vládě, bych na rozdíl od pana Kartouse neviděl až tak horké. Ostatně, jeho předseda Andrej Babiš byl již premiérem v období 2017-2021, a k žádnému návratu totalitních praktik v naší zemi nedošlo. Někdo možná bude argumentovat některými až zbytečně represivními opatřeními ze strany Babišovy vlády v období covidu, ale obdobná opatření se v té době zaváděla i v mnoha jiných zemích (v některých byla proticovidová opatření ještě výrazně tvrdší než u nás). A byť k tehdejší Babišově vládě můžeme mít řadu výhrad, faktem je, že na rozdíl od té současné se například obešla bez zmocněnce pro boj s dezinformacemi i koordinátora pro strategickou komunikaci.