bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová má sama dost másla na hlavě. Sama ve funkci ministryně zazářila tím, že zajistila svobodu pro dva uvězněné gaunery pod záminkou procesních chyb při jejich odsouzení. Oba pak musela policie znovu pracně dopadnout a předat do vězení.

Nějak to zapadlo a nevím jestli p. ministr to říkal správně.

 Tak prvně, že jednali lékaři dle zákona a museli podat návrh na propuštění vzhledem k délce pobytu v léčebně.

 A potom, že ta zpráva je v duchu, proč by tam pacient měl dále zůstat. Tedy opačný než-li se jeví ze zpráv.

 Jinak posudkový lékař taky rozhoduje a ne ošetřující lékař. Takže by měl soudce další pohled odborníka, ale závěr si udělá sám. A jak píší ostatní, jde o to, že měla za sebou závažnou ataku se společenskými dopady. Na druhou stranu, od propuštění do nového napadení uteklo 8 měsíců a to je velmi dlouhá doba.

Nožičkové chtějí krev, chtějí něčí hlavu na stole. Nemá cenu jim vysvětlovat, že nikdo v systému pravděpodobně nepochybil a že podobné věci se prostě občas stanou. A jak je vidět, stanou se skutečně zřídkakdy.

manažeři (kromě těch trafikantů, co přistáli v polostátním podniku) za své rozhodnutí po němž následoval závažný následek často platí. Odvoláním. A je to asi i v pořádku. A moc se přitom neřeší, jestli mohl nebo nemohl v dané chvíli udělat víc. Jsou nadstandardně placeni....mimo jiné i za nejistotu, v které se pohybují. Co je tak šokujícího, že trochu odpovědnosti za své mylné rozhodnutí ponese soudce? Je snad bůh?

Soudce jistě není bůh. Takže nemá božskou vlastnost - vševědoucnost.  Proto musí spoléhat na odborníky.   Proč měl uděla t rozhodnutí opačné?

   PS: V mnoha případech souhlasím s tím, že soudce vyšel z posudku, který může i laik považovat za zcela debilní.  Težko to však uděláte v případě posudku psychiatrického.

Proč asi soudci nevítají návrhy, které by zamezily dalším chybám. Zřejmě se za neomylné nadlidi považují. Psychiatrii přitom nerozumí a doposud fungovali v procesu jen jako štemplbuchové

Ano, fungují tak, jak bylo v systému zamýšleno. Oni totiž nemohou rozumnět všemu, tudíž jsou plně závislí na znalcích. A je to tak dobře.

Vy se domníváte, že má soudce (či kdokoliv jiný) předpokládat, že posudek jiného psychiatra, než ošetřujícího lékaře bude kvalifikovanější? Proč se to domníváte?

     Proč se Vám zdá jednání krátké?  Co byste chtěl na takovém jednání projednávat?

     Podle Vás se má státní zástupce pro jistotu pokaždé odvolat? Pokud ne, proč by se měl odvolávat zrovna v tomto případě?

    Vy považujete jednání ministryně Válkové za standardní. Výslovně prohlásila, že do spisu (štíhlého) "jen nahlédla", a už věděla, že jsou v řízení chyby.  Neuvedla, z čeho měl soudce usuzovat, že je jedná o mimořádně závažný případ (ve srovnání s jinými případy léšených násilníků). Když jsem její vyjádření slyšel, utvrdil jsem se v názoru, že je (alespoň v ministerské funkci) pouhou korouhvičkou. Ze stejného, výhradně populistického soudku je vyjádření Sobotky o "systémové chybě". O kašpárkování prezidenta a premiéra ani nemluvě.

    Jen na okraj (Vy to zřejmě opravdu nepochopíte):  Ministerstvo opravdu nesmí zasahovat do rozhodovacího procesu soudů. Je to jeden z podstatných atributů demokracie.  Můžeme se pouze dohadovat, co je ještě zasahování do rozhodování a co pouze posouzení postupu.

"Z čeho měl soudce usuzovat, že je jedná o mimořádně závažný případ?" Přece z toho, že se jednalo o pacientku, která se již jednou pokoušela vraždit a držet děti jako rukojmí. Jak už tady napsal o kousek níže pan Hlásný, je to přece něco zcela jiného než kdyby šlo o pacientku, která by se předtím např. svlékala na veřejnosti.

Takže při použití zdravého selského rozumu je prostě divné, že jednání o tak závažném případě trvalo pouhé půl hodiny, soud si nevyžádal více znaleckých posudků a státní zástupce se proti rozhodnutí soudu neodvolal (nikdo netvrdí, že se má státní zástupce odvolávat pokaždé...)

Soudci jistě nejsou neomylní nadlidé, ale pořád je to ta lepší varianta než kdyby soudila ulice, nebo soudy rozhodovaly ve jménu vedoucí strany.

Ono nemusí být zase tak velkým problémem umístit do detenčního ústavu politického nebo názorového odpůrce. Za komoušů to nebyl řídký jev

Kolik u nás za komunistů bylo v detenčních ústavech politických odpůrců ? Můžete nějakého jmenovat a uvést jeho příběh ?

A Sobotka ma pravo do toho kecat? Podle mne vyjadreni premiera v den tragedie uz bylo za hranou, kterou urcuje Ustava.

Nejsem fanoušek pana Dluhoslava, ale v tomhle případě ano - bylo správné, že se vyjádřil. Kdyby tak neučinil, četli bychom zde příspěvky ve stylu "Jak je možné, že se k tomuto tragickému případu, který se dotýká i naší justice a zdravotnictví, ještě nedokázal vyjádřit premiér?".

Čeští soudci jsou vesměs pomalí,  líní a pravděpodobně i úplatní. V některých demokraciích jsou soudci voleni na určitou dobu

Voleni lidmi nebo obyvateli určitých oblastí.

Nejmarkantnějším pochybením soudů ( české  justice)  je neúměrná délka soudních jednání  týkajících se některých kauz,  čehož využil prezident  V. Klaus  k udání důvodu  k jeho rozhodnutí o vyhlášení AMNESTIE...

Pane Nožičko, zkusím Vám objasnit princip tzv. detenčního řízení, tedy postupu, který je zakotven v našem právním řádu.

Pacient, který je nedobrovolně hospitalizován, je předmětem tzv. detenčního řízení. Jedná se třeba o nemocné s poruchou vědomí, nemocné, kteří se nemohou slovně vyjádřit ke svému stavu vlivem neurologické poruchy apod. U některých nemocných je rozhodnutí poměrně snadné, neboť jejich stav neumožňuje domácí péči. 

Detenční řízení provádí vždy znalec v oboru. tedy lékař s dlouhodobou praxí. Nejde o žádného diletanta, který podobnou věc dělá 14 dní. Onen lékař není ošetřujícím lékařem, naopak, jde o odborníka, který nemá s léčbou nemocného nic společného /tím se zabraňuje jakékoli osobní zainteresovanosti na případu/. Tento znalec posoudí všechny aspekty a poté rozhodne. Za své rozhodnutí nese odpovědnost, nicméně - jde o posouzení stavu v DANÉM okamžiku. Těžko může nést odpovědnost za nemoc, která se třeba po roce změní, zhorší, nastanou nové okolnosti, které nebylo možné předvídat.

Detenční řízení nařizuje místně příslušný soud. Soudce je naprostý laik v oboru zdravotnictví a proto má k ruce posudek znalce, který mu řekne, je-li možné nemocného propustit. Aby si soudce nechal dělat několik znaleckých posudků /jde o poměrně drahý "produkt"/, je nesmyslem při jejich denním počtu v celé republice. Názor ministryně Válkové je z tohoto hlediska lehce populistický,  i když připouštím, že u závažných případů by to asi nebylo zcela od věci. Jestliže však nemocná po jedné atace a dlouhodobém pobytu v uzavřeném oddělení jevila známky úpravy stavu, bylo rozhodnutí lékaře a posléze soudce jasné a předvídatelné. 

Mám za to, že nyní je třeba nalézt za každou cenu viníka této tragédie. Bojím se - jak jsem již dnes psal panu Balounovi, že dojde k "přestřelení" snahy o nápravu věci. Nikomu to nepomůže, bude to stát obrovské peníze a staneme se ještě více objektem sledování Velkého bratra

Zní to celkem logicky. U mnoha pacientů by se s tímto názorem dalo souhlasit. Jenže tahle pacientka už provedla něco, co jen náhodou neskončilo smrtí. Tady by nemělo stačit nějaké "jevila známky úpravy stavu". Tady by opravdu mělo být víc posudků a každý posuzující by měl ručit svou kariérou.