Jsem nekuřák, ale úplný zákaz kouření v restauracích považuji za nesmysl

Sněmovna včera začala projednávat v prvním čtení návrh zákona, který by úplně zakázal kouření v českých restauracích.  Zákon má navíc řešit i některé další věci, jako například údajnou ochranu mladistvých proti konzumaci alkoholu.

Jsem téměř celý život nekuřák, výjimkou bylo jen část mých teenagerských let, kdy jsem si občas na bigbítu či diskotéce zapálil a to spíše proto, abych byl v partě mých vrstevníků „in.“ Vzhledem k prokázané škodlivosti kouření jsem rád, že jsem tomuto zlozvyku nikdy nepodlehl a jsem rád, že se kouření na veřejnosti stále omezuje. Tytam jsou doby, kdy součástí mnoha vlaků byly i kuřácké vagony nebo kdy v řadě firem existovaly takzvané kuřárny. Pokud dnes ještě někde existují, jde spíše o čestné výjimky.

Na kouření v restauracích, hospodách či barech mám však názor odlišný. Zde se téměř každý chodí pobavit a posedět s přáteli a je jeho svobodnou volbou, zda tam jde či nikoliv. Jako nekuřák jsem sice radši, když se v daném restauračním zařízení nekouří, ale zároveň pro mě není nepředstavitelný problém, když je tomu naopak. Když například po čtvrtečním fotbálku jdeme doplnit tekutiny a rozebrat odehraný zápas do jednoho restauračního zařízení, tak si dva z naší fotbalové party u stolu zapálí a my ostatní jim to nemáme za zlé. Mně i ostatním by přišlo hloupé, kdyby si tito dva „hříšníci“ museli každou cigaretu chodit zapálit ven.

Samozřejmě, že někdo na to může mít názor jiný, ale dnes už v každém městě či větší obci existují jak restaurace kuřácké, tak i nekuřácké a proto si každý může vybrat, do které z nich bude chodit.  Složité je to určitě v případě, kdy je v nějaké malé obci hospůdka pouze jedna – tam bych ovšem nechal na jejím majiteli, zda usoudí, že jeho podnik bude více prosperovat v případě, že tam kouření zakáže nebo naopak tuto možnost hostům ponechá.

Zastánci úplného zákazu kouření často argumentují tím, že ty restaurace, které jsou nekuřácké, obvykle bez problémů prosperují, některé dokonce mají více hostů než za dob, kdy se tam kouřit smělo.  Jenže je otázkou, zda tomu tak bude i v případě, že budou povinně nekuřácké všechny restaurace ve městě. Já se domnívám, že nikoliv. Myslím si totiž, že se spíše nekuřák smíří s tím, že trochu toho cigaretového kouře vdechne než kuřák s tím, že ve své oblíbené restauraci o možnost zapálit si cigaretu přijde. Což logicky povede k tomu, že některá restaurační zařízení přestanou prosperovat a bude to na škodu jak pro kuřáky, tak i pro tolerantní nekuřáky. Bude se tedy jednat o zbytečně striktní zásah státu do podnikání, který je omlouván tím, že díky němu budeme jako národ zdravější. Jenže pak by si podle této logiky měl stát striktně došlápnout i na ty, kteří nezdravě jedí, mají málo pohybu, často a zbytečně se stresují, atd.

Za úplné absurdity pak považuji další návrhy, které mají být součástí protikuřáckého zákona – návrh, aby se v každé restauraci povinně nabízel jeden levnější nealkoholický nápoj než je pivo a návrh, aby majitel restauračního zařízení byl zodpovědný za to, že v jeho podniku nebude žádná mladistvá osoba pod vlivem alkoholu.

K tomu prvnímu – to se opravdu někdo domnívá, že Češi holdují (ve srovnání s jinými zeměmi ) pivu mnohem více proto, že jeho cena vyjde při stejném objemovém množství nižší či stejná jako u nabízených nealkoholických nápojů? A že když tedy restaurace začnou zákazníkům nabízet za nízkou cenu kohoutkovou vodu (jak je v návrhu zákona zmíněno), tak řada zákazníků poté skutečně přejde z piva na vodu a bude tím pádem žít zdravěji?

A už vůbec nechápu, jak si to autoři zákona představují s kontrolou mladistvých. I když si nějaký teenager objedná například kofolu či džus, majitel restaurace či baru bude muset zkontrolovat, zda předtím, než do restaurace dorazil, někde nevypil pár piv či panáků. Zřejmě bude muset u každého mladistvého ihned poté, co do restaurace vstoupí, provést test na alkohol a v případě pozitivního výsledku jej ihned poslat domů. Jinak mu holt bude hrozit až milionová pokuta…

Stručně shrnuto – naši mizerně placení zákonodárci opět přišli se zákonem, při jehož čtení si člověk nejspíš vzpomene na známý český film U nás v Kocourkově…