Ještě k vystoupení našich fotbalistů na Euru

Od vyřazení našich fotbalistů na mistrovství Evropy uplynulo již více než 14 dní. Za tu dobu jsem si přečetl řadu odborných komentářů a vyslechl spoustu názorů laiků i odborníků, proč tomu tak bylo. Přesto mi to nedá, abych připojil i názor vlastní.

Hlavní příčiny našeho vyřazení již v základní skupině jsou uváděny tři - trenér Brückner, hrubá chyba brankáře Čecha v zápase s Tureckem a nedostatek štěstí v tomtéž zápase.

Co se týče první příčiny - trenérovi Brücknerovi lze vytknout, že ve druhém ani třetím zápase nedal šanci útočníku Svěrkošovi, jenž měl před šampionátem velmi dobrou formu, kterou potvrdil i vstřeleným gólem v prvním zápase proti Švýcarům. Navíc je pravda, že Baroš ani Koller, kteří nastoupili ve druhém, respektivě třetím zápase jakožto osamocení útočníci, neměli fyzickou kondici na celých 90 minut. Přes tyto skutečnosti se však domnívám, že hledat hlavní příčinu v trenérovi není úplně fér. Vždyť i renomovanější trenéři se na Euru dopustili přehmatů. Například nizozemský trenér Van Basten udělal dle mého názoru ve čtvrtfinálovém zápase s Ruskem velkou chybu, když neposlal do hry Arjena Robbena, který v zápasech ve skupině předváděl vynikající výkony. Německý trenér Lőw zase ve finálovém zápase neměl šťastnou ruku, když ve druhém poločase vyslal na hřiště dva statické útočníky místo oživení záložní řady. Proto naopak souhlasím s názory, že Karel Brückner si vzhledem k tomu, co pro český fotbal udělal, takový konec nezasloužil.

Chyba Petra Čecha těsně před koncem zápasu s Turky byla obrovská a brankáři, považovanému za jednoho z nejlepších na světě, by se stávat neměla. Zde je však otázka, zda je Petr Čech opravdu tak famózním brankářem, jakým bývá prezentován v našich sdělovacích prostředcích. Nejde jen o tuto  chybu nebo o některé další hrubé chyby, kterých se v této sezóně dopustil v dresu Chelsea, ale především o fakt, že se na Euru neprezentoval tak výjimečnými zákroky, jako v některých zápasech Cassilas či Buffon. Ale svádět všechen neúspěch na jednoho hráče, byť klíčového, mně rovněž nepřipadá správné.

Ohledně té smůli neboli absence štestí - je samozřejmě pravda, že kdyby za stavu 2:0 v zápase s Tueckem trefil Polák místo tyčky bránu, asi by nám postup do čtvrtfinále neunikl. A je docela možné, že by se nám podařilo přejít i přes Chorvaty a získat medaili. Byla by však zasloužená ?

Přestože bych ji především Karlu Brücknerovi a Janu Kollerovi na závěr reprezentační kariéry velmi přál, domnívám se, že nikoliv. Když totiž srovnám náš tým se všemi čtyřmi medailisty, musím konstatovat, že jsme za nimi výrazně zaostali v herním projevu i fotbalovém umu.  Především absence výrazných  individualit  v našem týmu  byla znatelná.  Neměli jsme  prostě  takové  osobnosti,  jakými byli ve španělském týmu  Torres  či  Xavi,  u Němců Podolski či Schweinsteiger, u Rusů Aršavin a Pavljučenko nebo u Turků  Altintop. 

Nezbývá než  věřit,  že  na příštím šampionátu tomu bude jinak.