Ještě k tomu počtu nemocnic a výroku prezidenta Pavla

V rámci hledání úspor ve zdravotnictví bych místo rušení menších nemocnic zaměřil pozornost na některé jiné věci.

Ve čtvrtek jsem na těchto stránkách publikoval blog s názvem „Podle prezidenta máme nadbytek nemocnic. Co by se stalo, kdyby něco takového řekl Babiš?“ Blog vyvolal poměrně velkou odezvu, prakticky vzápětí na něj reagovali svými články kolegové blogeři Jaroslav Kvapil a Emrich Sonnek, o den později pak i bloger Tomáš Vodvářka. Všechny čtyři blogy, věnované tomuto tématu, se přitom v minulém týdnu dostaly do výběru na titulní stranu (doba, kterou tam vydržely, byla nicméně různá).

Jelikož jsem stále ve „výkonu trestu“ a diskutovat nemohu, rozhodl jsem se, že k tomuto tématu napíšu ještě jeden blog, kde se vyjádřím k článkům mých oponentů a „přidám do mlýna“ něco, co se mi do předchozího článku nevešlo.

Pan Kvapil ve svém blogu staví svou oponenturu především na tom, že síť nemocnic v České republice je skutečně v porovnání s většinou evropských zemí nebo s Austrálií, USA či Kanadou předimenzovaná, a že mnozí čeští občané to stále nechtějí pochopit a chtějí mít veškerou zdravotní péči ve svém nejbližším okolí. Autor v textu také použil jeden výrok legendárního protikomunistického zpěváka Karla Kryla, což mě v souvislosti s tím, že můj text souvisel s Petrem Pavlem a Andrejem Babišem, docela pobavilo.

Emrich Sonnek ve svém textu poukazuje mimo jiné na to, že lékaři v malých nemocniích jsou často málo vytíženi a odborně tam chátrají, neboť tam mají omezené možnosti, jak se učit od zkušenějších kolegů. Autor také uvádí příklad dvojnásobné wimbledonské vítězky Petry Kvitové, které její těžce zraněnou ruku dávali dohromady ve specializované nemocnici ve Vysoké nad Jizerou, přičemž píše, že kdyby známou tenistku po jejím přepadení operovali v nejbližší nemocnici, tak by se po svém zranění asi těžko dokázala vrátit v tak dobré formě, jako se to podařilo Petře Kvitové.

Bloger Tomáš Vodvářka, který je lékařem s dlouholetou praxí, označuje v úvodu svého článku můj blog jakožto text, obsahující dojmy a kritiku prezidenta, zatímco blogy kolegů Kvapila a Sonnka jakožto „více fundované“. Ve svém po odborné stránce jistě kvalifikovaném textu například zmiňuje, že přeměna malých nemocnic v zařízení pro následnou péči by českému zdravotnictví mohla ušetřit až desítky miliard korun ročně.

Budu se částečně opakovat v tom, což jsem již napsal v mém prvním blogu na tohle téma, ale já se na rozdíl od pana prezidenta i svých oponentů opravdu domnívám, že v převážné většině okresních měst by měly nemocnice zůstat. Je přitom logické, že nebudou místním pacientům poskytovat veškerou zdravotní péči, a že například na operaci srdce, transplantaci ledviny nebo na operaci po těžkém zranění, podobnému tomu, jaké utrpěla výš zmíněná Petra Kvitová, půjde pacient místo do okresní nemocnice do nějaké specializované nemocnice nebo do fakultní nemocnice ve velkém městě. Ale opravdu si nedovedu představit, když bude pacient, který to má do krajského města 40 či více kilometrů daleko, muset takovou vzdálenost jezdit například na každé rentgenologické vyšetření nebo o víkendu na pohotovost.

Tímto samozřejmě neříkám, že v českém zdravotnictví není třeba šetřit. Ale místo rušení nemocnic v menších městech bych na místě zodpovědných politiků zaměřil pozornost spíše na to, aby už nedocházelo ke korupci tak velkého rázu, k jaké v minulých letech došlo například ve fakultní nemocnici v Motole (viz odkaz zde), nebo na to, aby už nedocházelo k podvodům při proplácení výkonů, které ve skutečnosti nebyly realizované (viz odkaz zde).