Jedné muslimce sundali hidžáb násilně, druhá ho sundala dobrovolně. Vydělaly na tom obě...

Téma povinného či dobrovolného nošení hidžábu u muslimských žen již tady bylo rozebíráno mnohokrát. Přesto jsem se ho v souvislosti se dvěma událostmi rozhodl na mém blogu „oživit.“

Na stránkách iDNES mě zaujal článek, pojednávající o případu muslimky Kirsty Powellové, které policisté v kalifornském městě Long Beach násilně sundali z hlavy hidžáb.  Stalo se tak poté, co Powellovou zastavili při silniční kontrole a dle jejích identifikačních údajů zjistili, že se dopustila menší krádeže (byla podezřelá i z krádeže auta, zde se však ukázalo, že tento čin spáchala její sestra, která se za ni vydávala). Američtí strážci zákona ženu zadrželi a vyzvali ji, aby si hidžáb z hlavy sundala. Když odmítla, tak ji zatkli a odvezli na stanici, kde jí šátek sundali a strávila zde 24 hodin bez pokrývky hlavy.

Dle tvrzení její právničky tak „Powellová byla držena ve vězení přes noc, nucena sedět v cele, rozrušená, zranitelná a bez šátku vlastně nahá. Všem, kteří prošli okolo, na očích. Bylo porušeno její náboženské přesvědčení i osobní integrita.“ A jelikož americké soudy tuto kauzu vyhodnotily tak, že muslimka skutečně utrpěla velkou psychickou újmu a byla porušena její náboženská svoboda, dostane Powellová odškodnění ve výši 85 000 dolarů.

Druhá událost se týká muslimské atletky, reprezentující Bahrajn. Tato malá země z Blízkého východu již dosáhla v atletice několika pozoruhodných úspěchů,  o které se však vesměs postarali atleti, narození obvykle v Africe, jejichž občanství si bohatý Bahrajn „koupil“. Sportovním fanouškům je v této souvislosti asi nejznámější případ olympijské vítězky a světové rekordmanky v běhu na 3 000 metrů překážek, původem Keňanky Jebetové.

Na letošním mistrovství světa však pro Bahrajn získala medaili i atletka, která se v této zemi narodila. Jmenuje se Salwa Eid Naserová a v Londýně vybojovala stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů. A jak její případ souvisí s výše popsaným případem americké muslimky?

I zde je určitá spojitost s hidžábem. Naserová totiž musela kvůli zákonům své země povinně běhat až do svých 18 let v hidžábu. Sice v jeho sportovně upravené verzi, kterou se v blízké budoucnosti chystá například vyrábět i světoznámá firma Nike, ale co si budeme povídat, bez něho je Naserová asi přece jen na dráze o nějakou tu setinku rychlejší a i těch pár setinek či desetinek může hrát na mistrovství světa důležitou roli. Proto ke stříbrné medaili a tím pádem i k příslušné finanční odměně Naserové kromě jejich sportovních kvalit nejspíš pomohlo i to, že letos, kdy už je jí devatenáct, se navzdory své muslimské víře rozhodla běhat bez hidžábu.

Oba v blogu popsané případy mají tedy spojitost s hidžábem, liší se však v tom, jak k jeho nošení obě muslimské ženy přistoupily. A i když se nejspíš ne se všemi čtenáři shodnu, mně osobně je přece jen sympatičtější postoj bahrajnské muslimky.