Jediným Čechem, který má šanci stát se nejlepším sportovcem světa, je Karel Trčálek

Vážně i nevážně o „neúspěchu“ Martiny Sáblíkové a dalších českých sportovců v anketě o nejlepšího sportovce světa.

Jak jsem se dočetl v dnešním článku kolegy blogera Karla Trčálka, je velmi smutný z toho, že se dvacetinásobná mistryně světa v rychlobruslení Martina Sáblíková nestala nejlepší sportovní světa za loňský rok. Vítězkou ankety světové novinářské asociace AIPS se totiž stala americká sportovní gymnastka Simone Bilesová, mezi muži vyhrál argentinský fotbalista Lionel Messi.

Karlovo rozhořčení nad touto nespravedlností samozřejmě chápu, a je mi jasné, že tento zarytý sportovní fanoušek by vítězství, ať už Sáblíkové či kteréhokoliv jiného českého sportovce, vyměnil i za úspěch politického hnutí Trikolóra, jehož je dle všeho velkým příznivcem, v příštích sněmovních volbách. Jenže je reálné, aby se něco takového některému našemu sportovci v dohledné době podařilo?

Na ne zrovna velkou zemi máme sportovních úspěchů jistě dost: kromě mnohonásobné mistryně světa a olympijské vítězky v rychlobruslení najdeme mezi našimi sportovci například mistra světa v judu, jednoho z nejlepších hokejistů NHL, nejlepší světové snowboardistky, mistra světa ve vodním slalomu (Jiří Prskavec byl jediným Čechem, který se loni ve zmíněné anketě dostal do širší nominace)… Jenže co je to platné, když světoví novináři preferují v podobných anketách spíše fotbalisty, piloty formule 1, atlety či gymnastky, a přiznejme si, že tam tak dominantní osobnost, jakými jsou například v rychlobruslení na dlouhých tratích Sáblíková a ve vodním slalomu Prskavec, prostě nemáme.

Ovšem sám pan Trčálek se při své vrozené skromnosti nikdy nezmiňuje o tom, že i on mimořádně vyniká v jedné činnosti. Která že to je? Já myslím, že kdo sleduje poslední 3 či 4 roky zdejší dění na blogu, tak je mu odpověď jasná hned: přece plodnost literární tvorby! Třeba já se mu v tomhle také snažím jakž takž konkurovat, a loňský rok jsem měl docela plodný: blogů jsem zde na iDNES publikoval přes sto. Ovšem když jsem zjistil, že Karel jich za stejné období zvládl přes tři stovky, tak mi nezbylo, než bledě závidět. A to nemluvě o jeho obdivuhodné rychlosti, kdy poté, co například blogerka Markéta Šichtařová publikuje svůj článek v 8:00, je již v čase 8:56 publikován blog pana Trčálka, reagující na paní ekonomku.

No jo, říkáte si možná, ale literární tvorba či grafomanství bohužel nejsou sportovní odvětví. No zatím ne, ale když mohou být sportem šachy (které se někteří snažili protlačit i na program letních olympijských her v Paříži), ale také třeba poker, byl by v disciplíně literární tvorba až tak velký rozdíl? Přece k takovým neuvěřitelným výkonům, jaké zde pan Trčálek trvale podává, je jistě rovněž zapotřebí mít dobrou fyzickou kondici a dodržovat přísnou životosprávu. Tak jen stačí, aby se naši vlivní diplomaté zasadili o co nejrychlejší zařazení literární tvorby (ať už na rychlost či na kvantitu) mezi uznávaná sportovní odvětví a zajistili, aby České republice bylo svěřeno pořádání prvního mistrovství světa v tomto oboru, které by mohlo proběhnout třeba v některé čajovně na Valašsku.  

Na závěr se přece jen vrátím do vážné roviny. Narážky pana Trčálka na to, že Martina Sáblíková v anketě AISP nepronikla mezi nejlepší světové sportovkyně, mi totiž přijdou poněkud mimo mísu a dosti nefér. Stejně tak by totiž fanoušci Sáblíkové mohli dělat třeba narážky na skutečnost, že Krpálek, Satoranský ani Pastrňák (tedy tři sportovci, kteří se v anketě Sportovec České republiky roku 2019 umístili před ní), se v mužské kategorii rovněž nedostali ani do širší nominace. A v souvislosti s naším jediným českým sportovcem, který se do zhruba třicetičlenné nominace dostal: Jiří Prskavec si to dle mě zasloužil, neboť se v loňském roce stal mistrem světa i vítězem Světového poháru.

Proč tedy Prskavec v hlasování našich žurnalistů skončil mezi českými sportovci až šestý? I tady dle mě mohl hrát určitou roli faktor, že úspěchy vodních slalomářů u nás již trochu zevšedněly, vždyť mistrů světa jsme v tomto olympijském sportu měli v posledních 20 letech docela dost (před Prskavcem to byli například Vavřinec Hradílek, Ondřej Tunka, deblkanoisté Volf se Štěpánkem a v neposlední řadě i Štěpánka Hilgertová, která je navíc i dvojnásobnou olympijskou vítězkou). Zatímco třeba Tomáš Satoranský je prvním českým basketbalistou, který se dokázal výrazněji prosadit v NBA (ovšem v hlasování o nejlepšího basketbalistu světa by asi moc velké šance neměl). David Pastrňák zase těží z toho, že i přes výsledkovou mizérii posledních let u nás hokej stále patří mezi nejpopulárnější sporty, ovšem při hlasování o nejlepšího sportovce světa se v anketách různých agentur nějaký hokejista (ať už český, kanadský či americký) málokdy dostane na přední místo.