Je třeba Jiřího Bartka odsuzovat?

V uplynulých dnech věnoval  deník MF DNES velký prostor význačnému českému vědci Jiřímu Bartkovi. Jde o vědce, který žije v současné době v Dánsku, kde vede prestižní Ústav biologie nádoru, zabývající se výzkumem rakoviny.

Většinu prostoru však nezabral výčet vědeckých úspěchů profesora Bartka (byť i ten byl okrajově zmíněn), nýbrž polemika nad jeho spoluprací se Státní bezpečností a členstvím v KSČ. Na základě získaného Bartkova spisu zjistil redaktor Jaroslav Kmenta, že tento český vědec se údajně podílel na průmyslové špionáži. Konkrétně - článek s titulkem „Výzkumu rakoviny pomohla špionáž StB“ začíná větou „Čeští vědci kradli v cizině před listopadem 1989 cenné biologické kultury a laboratorní přístroje, které pak pomáhaly zdejšímu výzkumu rakoviny.“

Ten, kdo by si přečetl jen tyto palcové titulky, by měl nejspíš jasno – je to odsouzeníhodný čín, který názorně ukazuje, jaké nekalé praktiky se v bývalém Československu používaly. Kdo si však článek i následný rozhovor s Jiřím Bartkem přečetl celý (což jsem já učinil), zjistil, že tak jednoznačné to zase není. Špionáž totiž de facto spočívala v tom, že Bartek kopíroval články z vědeckých časopisů, které tehdy u nás nebyly k dostání a za získané peníze nakupoval do laboratoří přístroje, které také vzhledem k průmyslovému embargu či nedostatku devizových prostředků nebylo možné v ČSSR zakoupit. I když pak takto získané materiály či přístroje byly zasílány přes vědeckotechnickou rozvědku (speciální složku StB), mně osobně přijde pro takovouto činnost termín průmyslová špionáž jako přehnaně silný. Jako trochu problematičtější se může jevit posílání živých kultur, což však bylo dle Bartkova tvrzení prováděno se souhlasem jeho zahraničních kolegů, s kterými na výzkumu pracoval.

Ohledně průmyslové špionáže obecně – nechci v žádném případě hájit bývalý socialistický režim, ale pravda je taková, že jde o věc, která existuje téměř odpradávna bez ohledu na společenské zřízení. Je asi fakt, že nejvíce v ní v minulých dobách „vynikal“ SSSR a v současné době Čína, ovšem je také všeobecně známé, že mezi země, vyspělé v této oblasti a rovněž využívající své vědeckotechnické kontrarozvědky, patří i Francie, Izrael a USA.

V případě Jiřího Bartka se proto jako hlavní morální problém jeví spíše to, že vůbec spolupráci s StB podepsal. Zde asi bude mít sto lidí sto různých názorů, já se to pokusím především nevidět černobíle. Selhání to samozřejmě je, na druhou stranu zkusme si sami představit, kdyby nás někdo postavil před rozhodnutí: buď podepíšeš a budeš moci vycestovat na zahraniční stáž nebo zůstaneš doma. Nebo zkusme porovnat dva lidi. Jeden z nich s StB spolupracoval (třeba z důvodu stáže do západní země), ovšem nikdy nikoho neudal, druhý sice agentem StB nebyl, ale psal anonymy na souseda či na kolegu z práce kvůli jejich protisocialistickým názorům. Která z těchto dvou osob zaslouží podle vás větší odsouzení?

Jsem proto rád, že MF DNES v rámci objektivity otiskla i názory významných osobností, které pana Bartka jednoznačně hájí (např. profesoři Vorlíček a Hořejší). A především trochu paradoxně děkuji panu Kmentovi, že jsem se o profesoru Bartkovi, který je díky svým vědeckým objevům údajně i kandidátem na Nobelovu cenu, vůbec dozvěděl. Noviny totiž o úspěšných vědcích píší mnohem méně než například o úspěšných podnikatelích, umělcích či sportovcích. A nebýt problematické spolupráce s komunistickou rozvědkou, ani Jiří Bartek by nejspíš nebyl výjimkou …