Je strašení Ruskem racionální důvod, proč posílat více peněz do NATO?

Ve Varšavě aktuálně probíhá summit NATO. Bylo na něm mimo jiné dohodnuto posílení vojenské přítomnosti v některých jeho východních státech.

Prakticky to znamená, že Severoatlantická aliance vyšle do Polska a pobaltských zemí (Litvy, Lotyšska a Estonska) 4 nadnárodní prapory o celkové síle přibližně 4 000 vojáků. Tento krok má být reakcí na ruskou zahraniční politiku, praktikovanou v posledních 2 letech, a má ruského prezidenta Putina odradit od možné agrese do některé z východoevropských zemí.

Dle mého názoru jde o zbytečný krok, jehož jediným důsledkem bude, že se vztahy mezi NATO a Ruskem ještě více zhorší. Ne, že bych souhlasil se vším, co Vladimír Putin v posledních 2 a půl letech v zahraniční politice podniknul. Ale strašit obyvatele východoevropských či středoevropských zemí tím, že Putinovým cílem je obnovit bývalý Sovětský svaz nebo dokonce tím, že při nečinnosti NATO by se ruské tanky mohly brzy objevit na našich východních hranicích, mi zkrátka přijde nesmyslné.

Jsou však lidé, kteří to vidí jinak – například redaktor MF DNES Luboš Palata. Ten ve svém pátečním komentáři s titulkem „NATO, to poslední, co zbývá“  naopak označuje vyslání pouhých 4 nadnárodních praporů do Polska a Pobaltí za zcela minimalistický cíl. A také kritizuje české vrcholné politiky, které označuje za spoluviníky „nedostatečné odpovědi NATO na ruskou agresi“. Což konkrétně prokládá slovy: „Počínaje prezidentem Zemanem, který nevynechá jedinou příležitost, aby NATO zpochybnil a Putinovu agresi omluvil. Ale Zemanem to nekončí. Neodpovědně se chová celá česká vláda, pro kterou je dvojnásobné zvýšení rozpočtu na armádu tak nepředstavitelné jako zvýšení daně na pivo.“

Nemyslím si, že by Severoatlantická aliance byla v dnešní době již zbytečnou organizací nebo že by z ní snad Česká republika měla vystoupit. Ale faktem je, že zejména v posledních dvou desetiletích je její počínání hodnoceno hodně rozporuplně. Shodou okolností tento týden byly ve Velké Británii zveřejněny závěry vyšetřovací komise, která s odstupem času vyhodnotila účast své země na invazi v roce 2003 do Iráku jako chybnou. Invaze NATO, jak známo, byla podniknuta kvůli údajné existenci zbraní hromadného ničení v Iráku, které se však nikdy nenašly. Výsledkem 8 let trvající invaze sice bylo svržení diktátora Saddáma Husajna, že by však dnešní situaci v této blízkovýchodní zemi bylo možno označit za klidnou a pro její obyvatele radostnou, rozhodně říct nelze. Obdobným způsobem lze hodnotit i výsledek intervence NATO v roce 2011 v Libyi.

Také v dnešní době určitě představuje pro většinu Evropanů vážnější starosti než údajná ruská hrozba například migrační krize. A v této souvislosti mi přijde trochu málo, když jedinou aktivitou NATO v této oblasti je chystaná námořní operace ve Středozemním moři, která má pomoci v boji proti pašerákům uprchlíků do Evropy.

Proto nejsem zastáncem toho, aby naše země dle přání vrchních představitelů NATO navyšovala svoje stávající výdaje na obranu z jednoho procenta HDP na dvojnásobek. Domnívám se totiž, že například ve zdravotnictví, školství či v oblasti sociálních služeb chybí v současné době peníze mnohem citelněji než v armádě.