Jako bič na Zemana se některým hodí i pohřeb kardinála

Jak asi většina čtenářů zaregistrovala, v sobotu zemřel pan kardinál Miloslav Vlk. Prezident Miloš Zeman se jeho pohřbu nezúčastní, za což si od mnohých vysloužil ostrou kritiku.

Měl by český prezident na pohřeb kardinála a bývalého pražského arcibiskupa jít, nebo je dostačující, když jako hlava státu pošle smuteční věnec? O tom se aktuálně dohaduje takřka celý národ a ani já nedokážu na tuto otázku odpovědět jednoznačně.

Pravdou je, že byť je většina obyvatel České republiky nevěřících, funkce pražského arcibiskupa a českého primase, kterou Miloslav Vlk vykonával v období 1991-2010, patřila v kterémkoliv období českých i československých dějin k těm velmi významným. A po roce 1989 bylo již samozřejmostí, že se zejména při řadě slavnostních příležitostí prezident republiky i nejvyšší český církevní představitel pravidelně setkávali.

Pravdou je však i to, že na rozdíl od současného pražského arcibiskupa, kardinála Duky, s kardinálem Vlkem Miloš Zeman úplně nejlepší vztahy neměl. To platilo zejména v posledním období  života pana Vlka, kdy měl s prezidentem odlišné názory například na migrační krizi a především na některé vnitropolitické události. Asi nejostřeji vystoupil proti prezidentovi v říjnu loňského roku, kdy kvůli sporu o udělení státního vyznamenání Jiřímu Bradymu vyzval k bojkotu oslav 28. října na Pražském hradě.

Opravdu to má v dané situaci Miloš Zeman složité. Mnozí ho označují za pokrytce kvůli tomu, že se pohřbu osobně nezúčastní a pouze pošle smuteční věnec. Ale neoznačovala by ho řada těchto odpůrců za pokrytce i v případě, že by se pohřbu zúčastnil? Prostě mi přijde, že mnohým prezidentovým kritikům se k Zemanově dehonestaci hodí cokoliv, tedy i něčí pohřeb. Na internetových diskusích se tak v hojné míře vyskytují slova o tom, že je Zeman buran, hulvát či mstivý člověk. A i někteří novináři se do něj pustili hodně zostra – například komentátor serveru Aktuálně.cz Martin Fendrych neváhal pro svůj komentář použít titulek Kádrovák Zeman: Kardinál Vlk si mou přítomnost nezaslouží. 

Já se ale ptám: je až tak ostrá kritika Zemana v tomto případě na místě? Jak jsem již napsal výše, nemám jednoznačný názor na to, zda by měl vzhledem k ne zrovna nejlepším vztahům s panem kardinálem na jeho pohřeb jít. Vidím proto jako přirozené, že v tomto případě jedni říkají ano a druzí naopak ne. Nabízí se navíc jisté srovnání s tím, jaký byl názor české veřejnosti na nedávné gesto české biatlonistky Gabriely Koukalové, když při přebírání významné trofeje nepodala ruku předsedovi mezinárodní biatlonové federace.

Samozřejmě, že každé srovnání kulhá, a o tomhle to zcela jistě platí také. Rozhodně nechci významově srovnávat něčí pohřeb a sportovní ceremoniál. Ale v principu: i v případě Koukalové šlo o to, že ji jedni chválili za to, že svým gestem ukázala svůj charakter, druzí zase prohlašovali, že nepodání ruky je projev neslušnosti. A je zvláštní, že mnozí takoví, kteří zde na internetových diskusích počin Gabriely Koukalové oceňovali, nyní Zemanovo rozhodnutí ostře kritizují… 

A tak jak jsem v nedávném blogu, věnovaném Gabriele Koukalové, napsal, že místo rozebírání jejího gesta by se měla média spíše soustředit na její letošní vynikající sportovní úspěchy, v tomto případě si zase myslím, že místo každodenního rozebírání Zemanovy neúčasti na kardinálově pohřbu by spíše bylo smysluplnější připomenout si zásluhy pana Miloslava Vlka, zejména při jeho boji za svobodu a demokracii.