Jak Trčálek, Herda a Jurčák koštovali burčák

Smyšlený příběh, který se odehrává v období burčáku v jedné vesnici na Valašsku a vystupují v něm tři zdejší známé osoby.

Stalo se to prý před několika leta v jedné valašské vesnici. Za Karlem přijel počátkem září na návštěvu jeho kamarád Jarda, se kterým si politicky i lidsky velmi dobře rozuměl. Karel ho chtěl na přivítanou pohostit valašským „národním“ nápojem, ale zjistil, že jeho zásoby doma ve sklepě jsou prázdné. Už si ani nepamatoval, kdy a s kým dopil poslední flašku. Možná s tím cestovatelem, co se u něj zastavil při cyklovýletě s partou kamarádů podél Bečvy...

Co teď? Mohl by ho vzít do oblíbené tiché čajovny a tam mu poručit třeba šálek magoráku, ale Jarda mu včera psal, jak moc se těší na pravou valašskou slivovici. Naštěstí si vzpomněl na svého známého, strýce Juru, o kterém se tradovalo, že má doma obrovské zásoby slivovice a pije ji snad z kýblů. Proto s Jardou vyrazili a zazvonili u Jurova domku...

Když jim Jura otevřel vrata a překvapeně se na ně podíval, Karel ho pozdravil s vysvětlením, že mu přijel vzácný host a chtěl by pokoštovat jeho slivovici, která je zaručeně nejlepší na celém Valašsku. Jura Karla dvakrát moc nemusel a ten druhý chlap s divným kloboukem na hlavě mu rovněž nebyl moc sympatický, tak se vymluvil na to, že žádnou slivivoci už doma nemá, neboť byl nucen všechny zásoby prodat kvůli stále rostoucí Fialově drahotě. „A letošní úrodu jsem teprve začal sbírat a pálit budu až někdy v lednu,“ dodal Jura. Když však uviděl viditelné zklamání na tváři obou hostů, přece jen se mu jich zželelo (byl totiž dobrák od kosti) a pozval je domů okoštovat burčák, který mu včera přivezl jeden jeho známý z Břeclavska.

Jura odšpuntoval demižónek a nalil všem třem do připravených dvoudecek. Oběma hostům velmi chutnalo a tak hned padla druhá sklenička, třetí... Ten, kdo někdy pil burčák, asi dobře ví, že se často stane to, že vám stále chutná a nic v hlavě necítíte, ale pak najednou přijde „náhlá smrt“. Což se na rozdíl od zkušeného Jury stalo jak Karlovi, tak i Jardovi. U Karla se „opice“ začala projevovat nepřetržitým kýcháním, u Jardy se pak hlasitě ozvaly žaludeční problémy a tak tak stihl doběnout na záchod, kde pak proseděl několik hodin...

A po této příhodě se Jurovi s příjmením Jurčák začalo říkat Burčák, Karlovi s příjmením Trčálek Chrčálek a Jardovi s příjmení Herda kvůli jeho nucenému dlouhému pobytu na toaletě Serda.

Pan Trčálek s panem Herdou jsou od té doby na pana Jurčáka naštvaní a obviňují ho z toho, že jim při návštěvě schválně naléval něco zkaženého. Proto se mu mstí tím, že teď píší blogy o strýci Burčákovi (zejména pan Trčálek je v tomhle hodně plodný - viz například zde), případně pak o strýci Zurčákovi (viz blog pana Herdy zde). A jelikož jim jejich smyšlené příběhy u administrace prochází, tak by mohl u ní projít i tenhle dnešní můj. Co říkáte?