Jak se Don Pablo vyhnul červené kartě od Dona Pedra

Jeden tajný rozhovor mezi kamarády Pavlem a Petrem, který se uskutečnil v pátek odpoledne na Úřadu vlády.

V pátek odpoledne si Petr zavolal do Strakovy akademie svého dlouholetého kamaráda Pavla. Sice se Spolu poměrně často politicky neshodovali, nicméně byli dlouholetí známí a navíc oba dva Brňáci. A je přece nanejvýš logické, že dva Moraváci musí držet v Praze při sobě. Tentokrát však okolnosti byly proti...

Pavel: „Čau Péťo, co probůh tak nutně potřebuješ, když mě sem taháš v pátek odpoledne? Víš, jak dlouho potrvá, než se po D1 dotrckám domů? A večer mě v Brně čeká jedno dosti důležité jednání ohledně bytů.“
Petr: „Víš Pavle, je mi to strašně nepříjemné, ale budu ti muset udělit červenou kartu a z vlády budeš muset odejít. Tentokrát už opravdu.“
Pavel: „To si snad děláš kozy, ne? Vždyť ještě včera jsi tvrdil, že za mnou plně stojíš a plácal jsi mě po zádech, jak šalamounsky jsem zajistil do děravé státní kasy miliardu korun!“
Petr: „No jo, jenže dnes to snad všechna média s výjimkou Forum24 rozmazala a jeden pilný trouba z Radiožurnálu navíc vypátral, že v té peněžence byly bitcoiny nikoliv za tři miliardy, ale rovnou za dvanáct! A navíc ještě zjistil, že většina bitcoinů z tama odešla již den předtím, než byla peněženka za přítomnosti notáře otevřena...“
Pavel: „Cože, redaktor z veřejnoprávního Radiožurnálu? Tak my jim zařídíme navýšení koncesionářských poplatků a oni nám udělají takový podraz?“
Petr: „Také mě to šokovalo, ale holt už ani na veřejnoprávní novináře není spolehnutí. Ale hlavně mě šokovalo, že ses nechal tak oblafnout. Kdyby nám ten grázlík dal třetinu z 12 miliard, tedy rovnou 4 miliardy, to mohlo být penízků pro armádu! A nějaké drobné by třeba zbyly i na volební kampaň - konkurovat v tomhle Agrofertu je docela těžké... Takže je mi líto, ale tu červenou kartu de facto dostaneš po zásluze.“

Pavel byl viditelně zaskočený, tohle fakt od kamaráda Petra nečekal. Na druhou stranu byl realista a uznal, že tohle by nejenom jemu, ale celé jejich partaji nejspíš neprošlo. Ale přece není na rozdíl od Bartoše takový břídil, aby si potupně nechal udělit červenou kartu!

Proto Pavel Petrovi stroze oznámil: „Žádná červená karta se udělovat nebude, já ještě dnes oznámím svoji demisi. Stejně už to máme za pár a já aspoň budu mít víc času na ty brněnské byty a některé další záležitosti.“
Petr: „Bezva Pavle, jsem moc rád za tvůj zodpovědný přístup. Aspoň všichni uvidí, že na rozdíl od ANO je naše politická kultura na výši. A slibuji, že pokud budu po volbách opět sestavovat vládu, tak budu myslet i na tebe.“
Pavel: „Počkej, ty vážně věříš tomu, že ty volby můžeme vyhrát?“
Petr: „Určitě. I když mnozí již hází flintu do žita, já stále věřím tomu, že čeští voliči jsou schopni na ty naše sliby znovu naletět. A když nám trochu pomohou i krajané v zahraničí...“

P. S. Příběh je samozřejmě smyšlený, nicméně podobnost v příběhu vystupujících Pavla a Petra s některými skutečnými postavami na naší politické scéně úplně náhodná být nemusí.