Jak ministr Lipavský po krajských volbách zjistil, že se s Piráty názorově rozchází

Po letošních krajských volbách, které neskončily pro strany současné vládní koalice zrovna úspěšně, jsme byli svědky hned několika překvapivých prozření.

Jak nejspíš všichni, kdo aspoň po očku sledují domácí politickou scénu, zaregistrovali, Jan Lipavský zůstává i nadále ministrem zahraničních věcí. I přesto, že končící předseda Pirátské strany Ivan Bartoš v minulém týdnu po svém vyhazovu z vlády prohlašoval, že zbývající dva pirátští ministři Jan Lipavský a Michal Šalamoun podají demisi (viz odkaz zde).

Lipavský byl v den, kdy premiér nic netušícímu Ivanu Bartošovi telefonicky oznámil, že podá návrh na jeho odvolání, na zahraniční cestě v USA. Z New Yorku tehdy vzkázal, že je připraven demisi podat, nicméně že poté ukončí i své členství v Pirátské straně. Zdůvodnil to mimo jiné tím, že se se stranou, jejímž členem byl od roku 2015 a jež ho před 3 lety na post ministra zahraničních věcí do vlády nominovala, v některých ohledech již delší dobu názorově rozchází (viz odkaz zde).

Že to byl od Jana Lipavského chytrý kalkul, jak si ministerské křeslo i přes odchod Pirátů z vlády udržet, se potvrdilo v tomto týdnu. V úterý sice přinesl premiéru Petru Fialovi svou demisi, ten ji však nepřijal a stávajícího šéfa Černínského paláce údajně přesvědčil, aby demisi stáhl a pokračoval ve vládě jako nestraník.

Po letošních krajských volbách, které neskončily pro strany současné vládní koalice zrovna úspěšně, jsme tak byli svědky hned několika překvapivých prozření. Premiér Fiala překvapivě zjistil, že ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš není schopen digitalizaci stavebního řízení zvládnout (byť před volbami několikrát ujišťoval veřejnost o opaku), Jan Lipavský náhle zjistil, že se se stranou, jíž byl téměř 10 let členem, již delší dobu názorově rozchází, a vládní koalice náhle zjistila, že post ministra pro legislativu je ve vládě zbytečný a tak ho po demisi pirátského ministra Michala Šalamouna zrušila.

Ještě k pokračujícímu ministru zahraničí Janu Lipavskému. Mnozí lidé ho za jeho dosavadní působení na jeho postu chválí a někteří příznivci vládní koalice o něm dokonce mluví jako o našem nejlepším ministrovi zahraničí od dob Karla Schwarzenberga. Můj názor na stávajícího šéfa Černínského paláce je pak ten, že v porovnání s některými jinými členy Fialova kabinetu si nevede úplně nejhůř, nicméně by pro něho i pro celou Českou republiku bylo určitě prospěšnější, kdyby byl méně aktivistický a více pragmatický.