Jak je to s tou Kalouskovou parlamentní většinou?

Miroslav Kalousek rozjel během posledního týdne mobilizaci proti prezidentovi Zemanovi. Zeman vyslal na Poslaneckou sněmovnu invazní komando, hrozí nám putinovský režim a dokonce prý se současným prezidentem již nemusí být žádné volby. Takovéto nesmysly hlásá náš nejčestnější a nejmilovanější politik několikrát denně v médiích.

Především v Lidových novinách k tomu dostává příležitostí nadmíru. U tohoto kdysi vcelku seriozního deníku má člověk v poslední době pocit, že se jedná o neoficiální stranické noviny TOP 09. Je ovšem docela pravděpodobné, že v brzké době budou přetransformovány na neoficiální stranické noviny politického uskupení ANO 2011. Ale to teď ponechme stranou a zkusme si shrnout fakta ohledně toho, koho měl či neměl prezident Zeman pověřit sestavením nové vlády.

Zemanovi je z různých stran vyčítáno, že nectí parlamentní demokracii, neboť ignoruje 101 podpisů poslanců, kteří chtějí pokračování koalice ODS, TOP 09 a LIDEM. Ponechme stranou, že tato podpisová listina byla prezidentovi dodána jen 2 hodiny předtím, než se (jak bylo dlouho dopředu avizováno) chystal jmenovat nového premiéra a že se s trochou nadsázky dá říct, že pevnost této deklarované většiny je závislá na tom, jak se Karolína Peake zrovna vyspí.

 Za relevantní argument odpůrců této vládní kombinace nelze považovat ani to, že jí v současné době důvěřuje jen kolem 15% občanů. Sněmovna, ze které tato vláda vzešla, byla volena na 4 roky a tak sebevětší pokles popularity není sám o sobě důvodem, proč by měla jakákoliv vláda skončit. Ovšem když pan Kalousek a spol. argumentují vůlí, kterou projevili čeští voliči v roce 2010, je třeba si připomenout některá fakta.

Osm poslanců ze strany LIDEM, kteří také deklarují současnou parlamentní většinu, bylo v roce 2010 zvoleno za stranu Věci veřejné. A tato strana rozhodně neměla v programu takové kroky jako zvyšování DPH, církevní restituce nebo snižování finančních prostředků pro školství. Jelikož ke všemu zmiňovanému v loňském roce došlo, dopustili se tito poslanci podvodu na svých voličích.

Ještě mnohem závažnější bylo to, čeho se dopustili dnes již bývalí poslanci ODS Fuksa, Tluchoř a Šnajdr. Nejprve si získali v očích veřejnosti sympatie, když trvali na tom, že zvyšování jakýchkoliv daní by bylo v přímém rozporu s volebním programem ODS. Pak však přistoupili na to, že svůj poslanecký mandát prodají za velmi dobře placené místečko. Jestliže programové ústupky (jsou-li drobné) k politice patří, prodej hlasů rozhodně tolerovat ani ničím omlouvat nelze. Je možné, že v ODS byly zejména za éry Topolánka s Dalíkem takové věci na denním pořádku, to ovšem neznamená, že v civilizované společnosti by měly být běžnou součástí politiky (jak se nám někteří politologové či novináři snaží namluvit).

Proto na rozdíl od pana Kalouska i dalších politiků vládní koalice vidím jako nanejvýš správné, že na základě takovéto pochybné většiny prezident Zeman Miroslavu Němcovou premiérkou nejmenoval.