Jágr i ve 48 letech vyprodával ligové stadiony, přesto se na něj někde pískalo…

Hokejista Jaromír Jágr se během posledního extraligového ročníku dočkal od českých hokejových fanoušků uznání i pískotu.

Až včerejší 52. kolo české hokejové extraligy rozhodlo o tom, že nejvyšší soutěž opustí nejméně na jeden rok tým Rytíři Kladno. Tedy klub, jehož majitelem a samozřejmě i nejznámějším hráčem je Jaromír Jágr. Je tedy otázkou, zda tento spolu s Dominikem Haškem nejslavnější český hokejista všech dob bude po sestupu svého týmu ještě dále pokračovat v hráčské kariéře, nebo ji ve 48 letech ukončí. Sám Jágr po včerejším zápase v Litvínově, který definitivně rozhodl o sestupu Kladna, prohlásil, že ještě není v tomhle rozhodnut a že vše záleží na tom, jestli ještě najde smysl dál pokračovat a hrát v české lize.

Já pevně věřím tomu, že Jaromír Jágr nakonec sílu pro další pokračování své hokejové kariéry najde. A to i přesto, že výčet úspěchů, kterých během této kariéry dosáhl, je tak velký, že ho v dohledné době nějaký jiný český hokejista asi stěží překoná. Jen v kostce pro připomenutí: v dresu české reprezentace získal Jágr olympijské zlato z Nagana v roce 1998, v letech 2005 i 2010 pak byl klíčovým hráčem týmu, který vybojoval titul mistra světa. Zejména na jeho obdivuhodné výkony na šampionátu v roce 2005 ve Vídni, kde většinu zápasů absolvoval se zlomeným malíčkem na ruce, si jistě mnozí fanoušci vzpomínají dodnes.

A i co se týká jeho kariéry v zámořské NHL, kde odehrál celkem 1733 zápasů, není výčet Jágrových úspěchů nikterak chudý. Vyhrál zde dvakrát Stanley cup v dresu Pittsburghu Penguins, pětkrát získal cenu Art Rosss Trophy pro vítěze kanadského bodování, jednou pak Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže. V kanadském bodování nasbíral během celé kariéry v NHL obdivuhodných 1921 bodů, což ho v historických statistikách řadí na druhé místo za legendárním Waynem Gretzkym.

Mnozí „odborníci“ Jágra v posledních letech kritizovali v souvislosti s tím, proč již svou bohatou kariéru raději neukončí a zbytečně si v jejím závěru kazí jméno, neboť je již jen stínem toho, co kdysi býval. Samozřejmě, že Jágr už dnes zdaleka není tak dobrým hráčem, jakým býval před 15 a více lety, ovšem v jeho 48 letech je obdivuhodné, že vůbec ještě dokáže českou nejvyšší soutěž hrát a stále stačit o generaci mladším hokejistům (Jágrových 29 bodů za góly a přihrávky v 38 odehraných zápasech špatným výsledkem určitě není). A navíc: jeho jméno je stále pro hokejové fanoušky velkým magnetem a díky němu byly venkovní zápasy Kladna v této sezóně často vyprodané. Svědčí o tom i statistiky na webu hokej.cz, dle kterých měli kladenští Rytíři při venkovních zápasech nejvyšší návštěvy ze všech ligových mužstev.

Proto působí dosti rozporuplně, když si pak člověk přečte (například v článku zde na iDNES), že při včerejším utkání na Jágra část litvínovského publika pískala či bučela prakticky po celý zápas. Na jednu stranu lze chápat vyhrocenost tohoto duelu, před kterým bylo dopředu jasné, že jeho vítěz se v extralize zachrání a poražený z ní naopak s největší pravděpodobností sestoupí. Také částečně chápu, že si Jágr část fanoušků poštval proti sobě například tím, když patřil k těm, kteří prosazovali, aby se hokejová extraliga uzavřela a nikdo z ní nesestupoval (což se nelíbilo ani mně). Ale přece jen si myslím, že i v takto vyhroceném zápase by kromě fandění svému týmu měla mít místo i určitá úcta k soupeři – zvlášť když jde o hráče, který pro český hokej udělal tolik jako Jaromír Jágr.

Mnohem horší než pískání litvínovských fanoušků i diváků na některých jiných stadionech však považuji útoky, kterých se Jaromír Jágr dočkal v poslední době od mnoha lidí včetně některých novinářů za věci, které s jeho hokejovým umem nesouvisí. Tedy například za to, že byl vloni na jaře členem prezidentské delegace při cestě do Číny, že z rukou Miloše Zemana převzal státní vyznamenání, že natočil reklamu pro Huawei nebo že se vyjádřil ne úplně chvályhodně o demonstracích spolku Milion chvilek pro demokracii. Samozřejmě, že s jeho postoji v uvedených záležitostech nemusí každý souhlasit. Ale psát v této souvislosti například o tom, že nejslavnější český hokejista morálně selhal (jak o tom psal před časem například redaktor Vilém Besser na zpravodajském serveru Forum 24) nebo zradil své číslo 68 na dresu, mně zkrátka přišlo přehnané.