Já bych na film o Milionu chvilek nešel, nicméně zakazovat jeho promítání je nesmysl

Zakazování jakýchkoliv kulturních akcí z politických důvodů považuji v dnešní době za špatné. Ať už se to týká filmu o Milionu chvilek pro demokracii, nebo třeba koncertů Jaromíra Nohavici.

Minulý týden vstoupil do českých kin dokument režisérky Amálie Kovářové Chvilky naděje, který zachycuje činnost spolku Milion chvilek pro demokracii v letech 2019-2021. Film měl premiéru v rámci festivalu Jeden svět v Praze, v některých jiných českých městech, konkrétně v Litoměřicích a v Pelhřimově, však jeho promítání narazilo na nesouhlas provozovatelů tamních kin.

V Litoměřicích, kde v současné době vládne hnutí ANO, vysvětlila ředitelka příspěvkové organizace Městská kulturní zařízení jeho odmítnutí ekonomickými i politickými důvody. Na problémy však film narazil i v Pelhřimově, přestože na tamní radnici vládne ODS. Starosta za tuto stranu Ladislav Med původní odmítnutí dokumentu o Milionu chvilek dokonce zdůvodnil slovy: „Když po nás chce nějaká sekta, abychom je pustili se svou přednáškou do školy, také je nepustíme,“ (viz odkaz zde). Ve městě, označovaném někdy za bránu Vysočiny, se nicméně dle článku na serveru Novinky.cz film nakonec promítat bude, neboť to dodatečně schválila rada města.

Spolek Milion chvilek pro demokracii vzniknul v roce 2017 jako aktivistická skupina pod vedením studenta Mikuláše Mináře a jeho činnost byla naplno spuštěna v únoru 2018 při příležitosti 70. výročí komunistického puče v roce 1948. Jak si jistě mnozí pamatují, v letech 2018-2021 organizoval masové demonstrace zejména proti tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi, případně pak proti prezidentu Miloši Zemanovi či ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Něco takového samozřejmě k demokracii patří a když občané chtějí pokojnou formou vyjádřit nesouhlas s tím či oním, mají na to určitě právo.

Nicméně poté, co na podzim roku 2021 byla Babišova vláda nahrazena vládou Petra Fialy, aktivity Milionu chvilek výrazně ustaly (snad vyjma protestu proti ministru spravedlnosti Blažkovi poté, co poněkud komicky vysvětloval několikahodinovou schůzku s někdejším poradcem prezidenta Zemana Martinem Nejedlým v jedné pražské restauraci). Ani například aféra Dozimetr, večírek ministra Jurečky do pozdních nočních hodin v den tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nebo přijetí problematického paragrafu o „neoprávněné činnosti pro cizí mocnost“ nepřiměly „chvilkaře“ svolat protestní akci. Smíšené pocity jsem měl rovněž z toho, když spolek, jehož kampaň byl spuštěna v roce 2018 při výročí komunistického puče, ocenil v lednu 2023 zvolení předlistopadového člena KSČ na Pražský hrad (viz odkaz zde).

Především z těchto důvodů bych na film, mapující činnost spolku Milion chvilek pro demokracii, do kina nešel. Přesto však považuji za nesprávné, pokud některá města jeho promítání zakazují či odmítají. Je to stejně špatně, jako když například byl před třemi lety zrušen písničkáři Jaromíru Nohavicovi jeho vyprodaný koncert v Uherském Brodě. Ředitel tamního Domu kultury tehdy koncert zrušil na doporučení rady města, která měla výhrady k tomu, že se zpěvák nedostatečně distancoval vůči ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi (viz odkaz zde).

Zakazování jakýchkoliv kulturních akcí z politických důvodů považuji v demokratické společnosti za špatné. Rozhodnutí ohledně toho, zda na ně přijde, by mělo zůstat pouze na každém jejich potenciálním návštěvníkovi.