I muslimové musí podávat ruku. Co by tomu řekla Anna Šabatová?

Při pročítání dnešních zpravodajských serverů mě zaujal článek o mladé muslimské učitelce ve Švédsku, která ve škole odmítala podávat ruku svým mužským kolegům.

Jak je v článku na iDNES uvedeno, na jednání učitelky si u vedení školy stěžoval jeden její kolega, který se jím cítil být diskriminován. Vedení školy ve městě Helsinborg pak muslimskou učitelku poučilo o tom, že jejich škola nerozlišuje mezi jednotlivými typy lidí, a proto by se takto měli chovat i její zaměstnanci. Na to však příslušná učitelka zareagovala tím, že raději sama dala výpověď a ze školy odešla.

Ve Švédsku se přitom nejedná o ojedinělý případ tohoto typu. Shodou okolností rovněž v Helsinborgu dostal zhruba před 2 měsíci výpověď v zaměstnání muslim, který odmítal podávat ruku svým ženským kolegyním (viz odkaz zde). Tento případ vyvolal na švédské politické scéně určitou bouři a například člen  Strany zelených Yasri Khan prohlásil, že podávat si ruku se ženou je příliš intimní věc. Švédský premiér Lovfen však v reakci na to rázně prohlásil: „Ve Švédsku si podáváme ruce s muži i se ženami.“

Obdobný problém letos řešili i ve Švýcarsku. Dva muslimští žáci ze školy poblíž Basileje žádali o výjimku kvůli tomu, aby nemuseli podávat ruku svým učitelkám. Škola jim ji sice dočasně udělila, příslušný zemský školský úřad však výjimku zrušil s odůvodněním, že v tomto případě převažuje veřejný zájem na rovnoprávném postavení mužů a žen nad náboženskou svobodou (viz odkaz zde).

Rozhodně nejsem xenofob ani islamofob, pánové Konvička, Bartoš či Okamura určitě k mým oblíbencům nepatří. Ale postup švýcarského školského úřadu i výše zmíněných švédských zaměstnavatelů za správný považuji. Nemám nic proti imigrantům, kteří přijdou do Evropy a chtějí zde vést spořádaný život a jsou si navíc vědomi toho, že se ve své nové zemi budou muset přizpůsobit některým jejím zvyklostem. V případě těch, pro které je tak nepředstavitelný problém i podání ruky člověku opačného pohlaví, by však bylo asi rozumnější, kdyby si za svůj domov vybrali jiné místo než Evropu.

Další, co mě v souvislosti s popisovanými případy ve Švédsku a ve Švýcarsku napadlo, bylo to, jakou dohru by asi měla podobná kauza u nás v Česku. Zejména když si vybavím mediálně známý případ muslimské studentky, která si stěžovala na ředitelku pražské střední zdravotnické školy kvůli tomu, že jí bylo zakazováno nosit ve škole na hlavě hidžáb. Jak známo, ombudsmanka Anna Šabatová tehdy dala muslimské studentce za pravdu a jednání paní ředitelky označila za diskriminační…