I mezi skladníky se najdou vzdělaní a zásadoví lidé

Už legendární profesor Hrbolek ve známém filmu Marečku, podejte mi pero, správně konstatoval, že i skladník ve šroubárně si přece může přečíst Vergilia v originále.

Když někdo o sobě prozradí, že pracuje jako skladník, tak to asi nezní natolik prestižně, jako když o sobě hrdě prohlásí, že je právníkem, lékařem či programátorem. Někteří lidé si možná takového člověka dokonce mylně zaškatulkují jako někoho, kdo nedosáhl příliš vysokého vzdělání a navíc je to někdo, kdo se místo obětavé a poctivé práce rád „zašívá“.

Přitom jsou takové předsudky naprosto nesmyslné. Ostatně, už legendární profesor Hrbolek ve známém filmu Marečku, podejte mi pero, na dotaz posluchače večerního studia, k čemu mu jakožto skladníkovi ve šroubárně bude znalost latiny, odpověděl slovy: „I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále.“ A měl přitom naprostou pravdu...

Znám totiž jednoho skladníka, původem z Valašska, který si čte v originále nejenom Vergilia. V tichých čajovnách, kam chodí relaxovat po náročné práci, si pravidelně čte v originále i Dostojevského, Puškina, Ovidia a další světové klasiky. Navíc má takřka dokonalý přehled i o politice, sportu a ekonomice. Ve svých kritických statích, jejichž psaní má jakožto koníčka, se v minulosti velmi intenzivně věnoval například názorům známé ekonomky Markéty Šichtařové.

Asi se ptáte, proč tedy takto vzdělaný člověk pracuje jako skladník, a není třeba spisovatelem, ředitelem archivu nebo profesorem na filozofické fakultě. Tak vězte, že tento pán s přezdívkou Varel (kde k ní přišel, opravdu netuším...) měl skutečně v plánu jít filozofickou fakultu studovat. Jenže před rokem 1989 hrály bohužel často roli v tom, kdo bude přijat ke studiu, kádrové posudky. A byť se Varel již na gymplu projevoval jako mimořádně nadaný student, osudné se mu staly rozpory s tamní učitelkou češtiny.

Ta těžce nesla, že ji Varel trumfoval ohledně znalostí spousty děl, rozebíraných v hodinách literatury. Ovšem nejvíc ji namíchlo, když si jí dovolil oponovat v názoru na tehdy začínajícího folkového zpěváka Jaromíra Nohavicu. Zatímco učitelka čeština ho označovala za umělce nevalných kvalit s nesprávnými společenskými postoji, Varel byl z jeho písní nadšený, zejména pak z jeho hitu „Když mě brali za vojáka“, který si utahoval z Československé lidové armády (pokud totiž Varel někým pohrdal, tak to byli v první řadě tehdejší důstojníci ČSLA).

Učitelka čeština to tehdy po rozepři kvůli tomuto Nohavicovu hitu již nevydžela, šla si stěžovat do ředitelny a na pedagogické radě prosadila, aby tento škraloup byl Varlovi zapsán do jeho posudku k vysokoškolskému studiu. Varel tak realisticky vyhodnotil, že přijetí na „fildu“ je vzhledem k jehom kádrovému posudku naprosto nereálné a zkusil raději podat přihlášku na vysokou školu zemědělskou. Vzhledem ke své takřka genialitě ji zvládl vystudovat levou zadní.

Jenže problém nastal po skončení studia. Práce v zemědělství byla sice zajímavá, ale časově příliš náročná, a příliš Varla zdržovala jak od četby literárních klasiků, tak i psaní kritických textů z oblasti politiky, ekonomiky i sportu. A tak se i přes vysokoškolský titul z České zemědělské univerzity rozhodl změnit zaměstnání a nastoupil v jedné firmě na Valašsku jako skladník.

Zda tam pracuje dodnes, netuším. Nicméně s ohledem na stále se zlepšující kvalitu jeho literárních textů, ve kterých prokazuje nejenom brilantní znalosti, ale i slušnost a pochopení ke všem lidem bez ohledu na jejich politické názory, jsem si jist, že udělal dobře. A ostatně, i ty znalosti ze zemědělství se Varlovi občas hodí. Když je totiž potřeba, tak dovede v zájmu pravdy a lásky ve svých textech nakydat hnůj velmi dobře.