Hořký konec „Pana čistého“

Před tím, než se stal Petr Nečas premiérem, býval dáván řadou politických komentátorů za vzor slušného politika, neprovázeného žádnými skandály a nenapojeného na žádné vlivné osoby z oblasti byznysu.

V médiích tenkrát dokonce míval přezdívku „Pan čistý.“ Pověst o jeho čistotě a slušnosti však poprvé vážně utrpěla brzy po nástupu do premiérského křesla, když na konci roku 2010 při aféře na ministerstvu životního prostředí, při níž vyšlo na povrch vážné podezření z korupce, hájil do poslední možné chvíle svého stranického kolegu Drobila. Jeho sliby o nekompromisním boji s korupcí, s kterými šel do vlády a díky kterým část voličů tenkrát ještě uvěřila v možnou očistu ODS, vzaly tehdy poprvé za své.

Dalším jeho šrámem pak bylo, když investigativní novináři vypátrali, že vrchní ředitelka jeho kabinetu Jana Nagyová často pobírala odměny i ve dvousettisícové výši – v době, kdy vláda Petra Nečase deklarovala jako jeden ze svých hlavních úkolů hledání úspor ve veřejných rozpočtech. Nečas na to tenkrát arogantně reagoval slovy, že „jeho lidé dřou jako koně“ a odměny pro jeho vrchní ředitelku jsou naprosto zasloužené.

Dnes již víme, že Jana Nagyová-Nečasová neinkasovala za doby Nečasova premiérování jen tučné odměny. Vlivní lidé typu kontroverzního podnikatele Rittiga nebo šéfa ČEZu Beneše jí nosili drahé kabelky, šperky i jiné pozornosti a prostřednictvím ní lobovali u premiéra. Když se člověk ze zveřejněných odposlechů dozvídá, že tato původní profesí prodavačka (která pravda nakonec dosáhla i vysokoškolského vzdělání na Univerzitě J. A. Komenského) měla tendenci mluvit předsedovi vlády i do toho, kdo má být ředitelem Nejvyššího kontrolního úřadu nebo vrchním státním zástupcem, tak nad tím nechápavě kroutí hlavou. Až donedávna bych si myslel, že něco takového je možné pouze v takzvaných „banánových“ republikách.

Souhlasím s tím, že zveřejnění posledních odposlechů se všemi detaily, které ukazují, jak to v milostném trojúhelníku Petr Nečas – Jana Nagyová – Radka Nečasová fungovalo, je na hraně etiky.  Nemyslím si však, že by jimi měla nejvíce utrpět bývalá Nečasova manželka Radka.  Urážky z úst Nagyové, která se projevuje jako osoba s ubohým a téměř až psychopatickým chováním, jí vadit nemusí. Utrpením budou zveřejněné odposlechy především pro Petra Nečas, neboť názorně ukazují, jak se tento kdysi slušný a racionálně jednající politik projevil jako slaboch, který zcela podlehl svým hormonům.

Petr Nečas se tak nakonec stal v novodobé historii české politiky tím, kdo odešel z premiérského křesla s největší ostudou. Jeho selhání totiž dle mého názoru přetrumfne i Grossův křišťálově čistý byt nebo Topolánkovo buranství.