Hon na církve nebo spíše na kritiky restitucí?

Církevní restituce stále víří emoce, jak v médiích, tak na zdejším blogu. Nevraživost mezi jejich zastánci a jejich odpůrci nabývá stále větších rozměrů.

Nejprve stručně jaký je můj postoj k otázce církevních restitucí. Souhlasím s tím, že bylo nutné je udělat a bylo velkou chybou, že se tak stalo až v roce 2012. Nicméně tento vzniklý zákon nemohu považovat za spravedlivý. A to nejen proto, že byl ve Sněmovně protlačen převahou dvou hlasů a hlasoval pro něj i v té době již pravomocně odsouzený poslanec Pekárek a poslanci ze strany LIDEM. Tedy poslanci, kteří byli do Sněmovny zvoleni za stranu nejenom s jiným názvem, ale i se zcela odlišným programem.

Na schválené podobě zákona o církevních restitucích mi vadí především řada jiných věcí. Majetek či finanční náhrady podle něj dostanou i církve, které do roku 1989 vůbec neexistovaly. Cena, kterou církve dostanou za metr čtvereční zemědělské půdy, je výrazně vyšší než cena, kterou za stejný typ půdy dostávali v restitucích soukromí zemědělci. Také není jasné, na základě čeho byla výše finančních náhrad stanovena zrovna na 59 miliard korun, když majetek, kterého se má zákon týkat, nedokázal nikdo zmapovat. A mohl bych pokračovat.

Přesto je však některými lidmi každý, kdo tuto podobu zákona kritizuje, automaticky označován za bolševika nebo příznivce totalitních praktik. Demagogicky se mluví o tom, že na církve je pořádán hon, srovnatelný s procesy v 50. letech. Nejvíce to v posledních týdnech schytává od některých kolegů blogerů i novinářů předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. V jedněch dnešních novinách je dokonce kreslený vtip, na němž je vyobrazen Sobotka, kardinál Duka a nad nimi Bůh, který pronáší: „Je těžké čelit morální autoritě, která si z chudých poslaneckých náhrad dokázala uškudlit na nový byt …“

Sobotkova koupě bytu je již dlouholetým mediálním evergreenem. To, že část peněz na něj použil z ušetřených poslaneckých náhrad, nebylo sice porušením zákona, ale z morálního hlediska to samozřejmě správné nebylo. Na druhou stranu jsem neslyšel o žádném poslanci, který by ušetřené peníze věnoval například na charitu a tomu, že všichni poslanci skutečně využijí náhrady v plné výši, asi těžko někdo věří. Že jsou náhrady pro české zákonodárce nesmyslně vysoké (například 7000 Kč měsíčně na telefonování), o tom určitě není pochyb. Ovšem novináři i občané by měli hlavně tlačit na politiky napříč politickým spektrem, aby si je konečně výrazně snížili. Nikoliv jenom vytáhnout tuto věc na Bohuslava Sobotku pokaždé, když se to jeho odpůrcům hodí.

Obhájci restitucí by si pak především měli uvědomit, že zdaleka ne každý, kdo je kritizuje, musí být komunista či socialista. Ve svém okolí totiž znám i hodně věřících, kteří schválenou podobu zákona o církevních restitucích kritizují.