Hlavní zásluhu na Zemanově výhře v prvním kole má agresivní kampaň jeho odpůrců

První kolo prezidentských voleb je minulostí, do druhého kola postoupili dle očekávání Miloš Zeman a Jiří Drahoš…

Vítězem prvního kola prezidentských voleb se stal Miloš Zeman. Jak již asi všichni vědí, současný prezident v něm získal přes 38,5 % hlasů a druhého „na pásce“, bývalého předsedu Akademie věd Jiřího Drahoše, porazil zhruba o 12% hlasů. Jinak vyjádřeno, pro Zemana hlasovalo v prvním kole přibližně o 600 tisíc více voličů než pro Drahoše.

Nic samozřejmě není rozhodnuto, v druhém kole lze očekávat, že většina těch, kteří nyní preferovali například Michala Horáčka, Marka Hilšera či Pavla Fischera, upřednostní za 14 dní (pokud k volbám přijdou) Jiřího Drahoše. Druhé kolo dost často bývá o nikoliv o tom, který ze dvou kandidátů imponuje voličům více, ale o tom, který z nich jim vadí méně. Proto očekávám, že i přes poměrně výrazné Zemanovo vítězství v prvním kole bude souboj o Pražský hrad ve dnech 26. a 27. ledna velmi vyrovnaný.

Možná někteří lidé předpokládali, že současná hlava státu vyhraje s ještě výraznějším náskokem, ti největší optimisté dokonce mluvili o možném absolutním vítězství v první kole (tedy zisku přes 50% hlasů). Já však s ohledem na mnohé skutečnosti jsem takto výrazné vítězství neočekával a ještě před několika měsíci jsem příliš nevěřil ani tomu, že současný prezident vůbec v prvním kole pana Drahoše porazí. Sám jsem byl dlouho na vážkách, zda vůbec Zemanovi svůj hlas letos dám.

Miloš Zeman se během svého pětiletého prezidentského období totiž dopustil řady přešlapů, ostudou u korunovačních klenot na jaře roku 2013 počínaje a zbytečně vulgárními výrazy na adresu Alexandra Dubčeka či bývalých ministrů Benešovy vlády v tomto týdnu konče. Hodně lidem vadí například jeho „nadržování“ předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, tým jeho nejbližších spolupracovníků s tak kontroverzními postavami jako jsou Vratislav Mynář či Jiří Ovčáček, Zemanova pomstychtivost vůči některým svým dřívějším politickým odpůrcům… A v neposlední řadě je to i prezidentův současný zdravotní stav, který očividně moc dobrý není.

Nejspíš si hodně lidí klade otázku, jak je tedy možné, že Zeman přes vše výše napsané první kolo s 12% náskokem vyhrál. Někteří jistě budou argumentovat tím, že hlavní zásluhu na tom mají Zemanovy protiimigrační a protievropské postoje. To určitou roli u některých voličů samozřejmě hrálo, ovšem na druhou stranu, prezidentský kandidát Jiří Hynek se vůči islámským migrantům a proti Evropské unii vymezoval ještě mnohem silněji, a přesto obdržel pouhých 1,2 % hlasů.

Nepředpokládám, že se mnou budou všichni čtenáři souhlasit, ale já jsem přesvědčen, že nejvíc hlasů současný prezident získal díky agresivní kampani jeho odpůrců, která velmi často bylo daleko za hranou férovosti a společensky přijatelného chování. Přičemž s „pravdou a láskou“, kterou se největší Zemanovi odpůrci často zaštiťují, neměly mnohé jejich činy společného absolutně nic.

Jak jinak totiž lze hodnotit například to, když radní za Žít Brno Svatopluk Bartík, který se na svém facebookovém profilu hlásí k odkazu Václava Havla, se neštítil na stejné sociální síti zveřejnit v listopadu loňského roku lživé prohlášení o tom, že Miloš Zeman má rakovinu a zbývá mu jen pár měsíců života? Nebo když bývalý disident Tomáš Hradílek vydíral Zemana protestní hladovkou, kterou chtěl dosáhnout, aby současný prezident z volební kampaně odstoupil? Nebo když mnozí Zemanovi odpůrci zneužili zřízení jeho předvolebního účtu k tomu, aby mu tam vedle haléřových položek posílali vulgární vzkazy?

Takhle si opravdu odpůrci Miloše Zemana, kteří s oblibou jeho příznivce označují jako hulváty, xenofoby či plebs, představují demokracii? Zemanovi je někdy oprávněně vyčítáno, že ač avizoval po svém prvním zvolení, že nechce společnost rozdělovat, ale spojovat, svá slova často nedodržel. Nemají však na tom rozdělování společnosti minimálně stejně velký podíl i největší Zemanovi odpůrci?