Fischer jako alibi pro Nečase?

Příznivci padlé Nečasovy vlády se předhánějí v útocích na od včerejška nového ministra financí Jana Fischera. V médiích jsou od rána do večera pitvány jeho dluhy za prezidentskou volební kampaň, redaktor Reflexu (snad nejvíc ideologického časopisu dnešní doby) J. X. Doležal dokonce podal trestní oznámení na to, že Jan Fischer získal křeslo ministra financí díky korupčnímu jednání.

Jmenování Jana Fischera skutečně určité rozpaky vzbuzuje. Zde bych však oddělil dvě věci. Obvinění z toho, že Fischer dostal post v Rusnokově vládě jako úplatek za podporu Miloše Zemana před druhým kolem prezidentské volby, je poněkud iracionální.

Fischer před druhým kolem nevyzval své voliče, aby dali hlas Zemanovi, ale pouze řekl, že on sám nebude volit Schwarzenberga. A jako hlavní důvod uvedl, že je znechucen praktikami Schwarzenbergových příznivců a jejich unfair útoky vůči jeho osobě. V čemž mu mimochodem nelze, než dát za pravdu. Navíc v době, kdy Fischer toto rozhodnutí pronesl, byly šance Zemana a Schwarzenberga brány jako zcela vyrovnané. A už vůbec nikdo nemohl v té době tušit, že Nečasova vláda padne a prezident tím pádem dostane příležitost k sestavování úřednické vlády. Takže brát to jako čistě politický kalkul nebo dokonce korupční jednání mi přijde poněkud liché.

Druhý, vážnější problém, je rychlé splacení zbývajících Fischerových dluhů z volební kampaně. Zde samozřejmě vzbuzuje podezření, zda to osoby, které tak učinily, neudělaly kvůli osobnímu prospěchu a nebudou za to čekat od ministra financí nějakou protislužbu. Ale je na policejních orgánech i na zástupcích sedmé velmoci, aby sledovali, zda k tomu v budoucnu nedojde. Dokud však něco konkrétního nebude odhaleno, měla by se ctít presumpce neviny a zejména novináři by to neměli brát jako alibi pro obhajování korupční aféry Nečas-Nagyová.

Opravdu kroutím hlavou nad tím, kolik „nezávislých“ novinářů obhajuje handl poslaneckých mandátů s lukrativními posty ve státní správě a zcela demagogicky to srovnává například s tím, že při povolebních vyjednáváních dostane některá strana to či ono křeslo za vstup do koalice. To druhé k politice opravdu patří. Ale poslanec je volen proto, aby vykonával svůj mandát "dle svého nejlepšího vědomí a svědomí". A pokud je někým uplacen pro to, aby tak nečinil, tak je to jednoznačné porušení demokratických principů i vůle voličů.

To by si pánové Steigerwald, Zvěřina i další „nezávislí“ političtí komentátoři měli uvědomit. Mimochodem, věříte tomu, že by tito novináři hájili Petra Nečase stejně srdnatě, kdyby to nebyl politik z ODS, ale z ČSSD nebo z Věcí veřejných?