Dva bývalí komunisté. Proč se dnes na Národní třídě jednomu tleská a na druhého se píská?

Oslavy 17. listopadu, jakožto svátku boje za svobodu a demokracii, jsou v naší zemi již řadu let poznamenané tím, že je určité skupiny lidí využívají k vyjádření kritického postoje k některým pro ně neoblíbeným politikům.

Oslavy 17. listopadu, jakožto svátku boje za svobodu a demokracii, jsou v naší zemi již řadu let poznamenané tím, že je určité skupiny lidí využívají k politickým protestům či k vyjádření kritického postoje k některým pro ně neoblíbeným politikům. Ani dnešek nebyl výjimkou.

Jak je možno zjistit například z online reportáže na iDnes, při kladení věnců na Národní třídě se dočkali pískotu a nadávek především politici ze stran nově vznikající vládní koalice, ať už šlo o předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, čestného předsedu Motoristů Filipa Turka nebo předsedu strany Svobodní Libora Vondráčka. Naopak se převážně tleskalo prezidentu Petru Pavlovi (byť pár nesouhlasných vykřiků se ozývalo i při jeho příchodu).

Zajímavý je přitom rozpor v tom, jak se především lidé v Praze stavějí k předlistopadové minulosti Petra Pavla a Andreje Babiše. Jak asi většina lidí, sledující politiku aspoň okrajově, ví, oba dva byli před před rokem 1989 členy KSČ. Petr Pavel v období 1985-1989 (viz odkaz zde), Andrej Babiš pak v období 1980-1989 (viz odkaz zde). Tato fakta by možná sváděla k závěru, že uvědomělejším soudruhem byl druhý jmenovaný, nicméně je třeba vzít v potaz, že zatímco Petr Pavel se narodil v roce 1961, Andrej Babiš již v roce 1954. Pavel byl tedy přijat do strany ve svých 24 letech, Babiš pak v 26 letech. Petr Pavel byl navíc v KSČ i předsedou základní organizace.

Bývalému (a pravděpobně i budoucímu) premiérovi je však více než členství KSČ vyčítáno to, že byl dle dochovalých dokumentů veden jako vědomý spolupracovník Státní bezpečnosti (kvůli čemuž již proběhlo na Slovensku několik soudních sporů s různým výsledkem). U současného českého prezidenta zase jeho oponenti poukazují na to, že byl před rokem 1989 nejenom příslušníkem ČSLA, ale od roku 1988 byl i účastníkem kurzu pro pracovníky vojenské rozvědky pro práci v zahraničí. Pokud by tedy komunistický režim o rok později nepadl, je docela možné, že by Petr Pavel místo úspěšné kariéry v NATO proti této „nepřátelské“ organizaci naopak aktivně bojoval...

Proto moc nerozumím tomu, proč se dnes při uctívání památky zbitých studentů z listopadu 1989 na Národní třídě nejenom na Andreje Babiše píská, zatímco Petru Pavlovi převážná většina přítomných tleská. Nicméně jedním z výdobytků sametové revoluce před 36 lety (na kterou coby tehdejší student vysoké školy a účastník tehdejších demonstrací na náměstí Svobody v Brně rád vzpomínám dodnes) je i to, že každý dnes může svobodně projevit svůj názor. A pokud ho neprojevuje násilnou formou, tak i to pískání na neoblíbené politiky k demokracii patří.