Co všechno bude ve školství třeba napravit či opravit po předchozí vládě?

Přestože minulá vládní koalice měla ve svém programovém prohlášení napsané, že školství bude patřit k jejím hlavním programovým prioritám, realita byla poněkud jiná.

Přestože minulá vládní koalice měla ve svém programovém prohlášení napsané, že školství bude patřit k jejím hlavním programovým prioritám a mezi členy Fialovy vlády bylo hned několik bývalých učitelů, ministr školství Mikuláš Bek nepředal resort svému nástupci Robertu Plagovi ve zrovna nejlepší kondici. Můj dnešní blog bude především výčtem toho, co všechno bude muset nový ministr školství po svém předchůdci napravit či opravit.

Ačkoliv v médiích byl asi nejvíc propíraný nenaplněný slib ohledně výše platů učitelů, jehož průměr měl v roce 2025 dosáhnout výše 130 % průměrné hrubé mzdy v ČR, zdaleka nešlo jenom o něj. Ostatně, v porovnání s některými skupinami nepedagogických pracovníků se učitelé aspoň mírmého nárůstu svých platů dočkali. Financování školních kuchařek, uklízeček i dalších nepedagogických pracovníků navíc Fialova vláda přehodila od ledna letošního roku jako horký brambor na bedra zřizovatelů základních a středních škol, tedy obcí a krajů. Obce a kraje by navíc školám měly financovat i nákup učebních pomůcek, a z mnoha regionů se přitom ozývají hlasy, že na to všechno nebudou mít peníze (viz například odkaz zde).

Fialova vláda, za jejíhož působení ve Strakově akademii se v čele resortu školství vystřídali tři ministři (Gazdík, Balaš a Bek), za své úspěchy v oblasti školství vydávala například revizi rámcových vzdělávacích programů pro základní školy nebo reformu školního stravování. Že však v těchto případech nešlo o žádné kolosální úspěchy, o tom svědčí mimo jiné i to, že nová vládní koalice chce jejich zavádění přehodnotit, případně se uvažuje i o jejich úplném zrušení.

Reformu vzdělávání na základních školách, která by měla být plně spuštěna od září 2027, sice chválí někteří „mediální vzdělávací odborníci“, kteří mluví o tom, že díky ní konečně skončí na českých školách biflování (což se ovšem říká u každé zaváděné „reformy“ v posledních cca 20 letech) a učivo z několika předmětů bude spojené do jednoho celku, samotní učitelé a ředitelé škol se na ni dívají spíše kriticky a navíc poukazují na její nepřipravenost. Například Svaz chemického průmyslu již před rokem varoval v otevřeném dopise ministerstvo před možným dopadem změn, přičemž v případě chemie (která má být spojena do jednoho celku s fyzikou i biologií) se odborníci obávají, že dle nového RVP se její výuka začne pojímat jako druhá občanská výchova (viz odkaz zde). Proto současný ministr Plaga chce do konce února posoudit, zda bude zmiňovaná reforma výuky v září 2027 spuštěna nebo dojde k jejímu posunutí, případně pak k úplnému zrušení.

V případě reformy školního stravování pak premiér Andrej Babiš prvně mluvil o jejím úplném zrušení, později svou rétoriku trochu mírnil a mluvil o nutnosti úpravy nové stravovací vyhlášky. Faktem nicméně je, že dle průzkumu, uskutečněného na školách, které se do projektu dobrovolně zapojily, nejsou ohlasy na její zavedení příliš pozitivní. Dle šetření bylo totiž zjištěno, že na 37 % těchto škol došlo poté, co začaly vařit „moderněji a zdravěji“, k úbytku strávníků, v 65 % jídelen je nyní více vráceného jídla na talířích, neboť dětem chutná méně než dřív. Dle průzkumu navíc došlo u 54 % školních jídelen ke zvýšení administrativní zátěže (viz odkaz zde).

K dalším avizovaným cílům Babišovy vlády pak ještě patří například revize inkluzivního vzdělávání či optimalizace přijímacího řízení na střední školy. Staronového ministra školství Roberta Plagu tedy nečeká následující čtyři roky nic jednoduchého - napravovat či opravovat toho po svých předchůdcích bude muset docela dost...