Co nejvíce gymnazistů a co nejméně učňů: je tohle opravdu správná cesta?

Pokud někdo nejde po základní škole na gympl či na lyceum, tak to rozhodně nemusí znamenat, že bude mít v budoucnu horší pracovní uplatnění a skončí u pásu jako levná pracovní síla.

V poslední době se v médiích často mluví i píše o nedostatku gymnázií v České republice, případně o tom, že na středních školách by mělo být upřednostňováno všeobecné vzdělávání (kromě gymnázií se mluví o zřizování takzvaných všeobecných lyceí) před vzděláváním odborným. Na serveru Lidovky.cz jsem předevčírem nalezl na tohle téma komentář s výmluvným titulkem: „Děti, marš k pásu. Některé kraje odmítají reagovat na nedostatek gymnázií a lyceí“.

Autor Marek Hudema píše v komentáři o tom, že žáci, vycházející ze základních škol, se často nedostanou na střední školu, kterou chtějí, protože nedostatek míst zejména na gymnáziích a všeobecných školách s maturitou je v některých krajích téměř tragický. Krajské politiky, do jejichž kompetence středoškolské vzdělání spadá, pak obviňuje z toho, že podléhají vlivu průmyslníků, kteří naopak volají po absolventech s odborným vzděláním. Na tohle konto autor například doslovně píše: „Průmyslníci často reprezentováni částmi Hospodářské komory žádají pro své továrny levnou pracovní sílu. Pracovní sílu, která nemá kvůli nedostatku vzdělání kam odejít ani nemá možnost říci si o vyšší plat.“

Že většina gymnázií neuspokojí všechny zájemce, kteří se na ně hlásí, je samozřejmě pravdou. Nicméně dle dat Českého statistického úřadu u nás studovalo v loňském roce na gymnáziích 29 % všech středoškoláků (47 % představovali žáci odborných škol s maturitním vzděláváním a 21 % připadlo na žáky středního vzdělávání s výučním listem). Když jsem končil v roce 1982 základní školu já, tak jsme na gympl z celkového počtu 24 žáků šli ze třídy 4 (což by představovalo 16,7 %), v ostatním třídách byl poměr budoucích gymnazistů přibližně stejný, případně ještě o něco nižší.

Ono jedna věc je, kolik žáků by chtělo studovat tu či onu školu, a věc druhá, kolik z nich má reálné předpoklady na to, aby příslušnou školu i úspěšně absolvovala. A to, že někdo úspěšně složí přijímací zkoušky, ještě nemusí být zárukou toho, že daný obor zvládne vystudovat. V souvislosti s gymnázii se navíc často argumentuje tím, že mezi jejich absolventy je minimální počet těch, kteří skončí na úřadech práce (Marek Hudema ve svém článku konkrétně uvádí, že letos zůstalo bez zaměstnání jen 1,7 % čerstvých absolventů gymnázií).

Jenže u gymnazistů je tohle nízké číslo dané především tím, že převážná většina z nich jde po maturitě studovat na vysokou školu. A co si budeme povídat, jelikož v současné době je u nás nějaká vysoká škola či její pobočka v téměř každém okresním městě, tak není problém najít vysokou školu, kde se dostane prakticky každý (často i ten, kdo složí maturitu až v podzimním termínu). Druhou věcí ovšem je, kolik z těch, kdo na vysokou školu nastoupí, ji i zdárně dokončí, případně jak se po jejím absolvování uplatní v praxi. Často jsme pak svědky toho, že absolvent vysoké školy pracuje na pozici, kde by mu bez problémů stačila maturita.

Proto je v této souvislosti otázkou, zda by pro toho, kdo po maturitě na výšku nejde nebo ji nedokončí, nebylo lepší, kdyby předtím místo na gymnázium raději šel po základní škole třeba na průmyslovku, obchodní akademii nebo na jinou střední odbornou školu. Ostatně, i ten, kdo dnes jde na učební obor bez maturity, může mít na trhu práce uplatnění velmi dobré. Vždyť například šikovný instalatér, automechanik nebo pokrývač si dnes často vydělá více než někteří absolventi vysokých škol. Pokud tedy někdo nejde po základní škole na gympl či na lyceum, tak to rozhodně neznamená, že v budoucnu skončí u pásu jako levná pracovní síla.