Co myslitelé z Cermatu při přijímacích zkouškách nedomysleli

Za vůbec nejdůležitější věc u přijímacích zkoušek považuji to, aby proběhly spravedlivým způsobem. Což však při současném způsobu jejich organizování zajištěno není.

Jednotné přijímací zkoušky, které u nás od roku 2017 musí povinně absolvovat každý žák, hlásící se na střední školu s maturitou, jsou letos za námi. Jejich organizátor, kterým je organizace Cermat, je kvůli obsahu přijímacích testů takřka každoročně terčem kritiky. Někdy jsou dle mínění vzdělávacích odborníků (ať už těch domnělých nebo těch skutečných) příliš těžké, jindy zase příliš lehké. Obvyklou „zábavou“ některých těchto odborníků je pak hledat v testech otázku, která má dle jejich mínění nejednoznačnou odpověď. A pokud se žádná taková nepodaří nalézt, tak aspoň přijdou s kritikou typu, že žáci u testů řeší úlohy, které v reálném životě k ničemu nepotřebují.

Letos jsem však v souvislosti s organizací přijímacích zkoušek objevil v médiích i kritiku, která byla z mého pohledu zcela oprávněná. Konkrétně šlo o článek na iDNES (v tištěné podobě vyšel v tomto týdnu i v MF DNES) s výstižným titulkem „Seděli vedle sebe a opisovali. Žáci si stěžují na podvody u přijímacích zkoušek“. Redaktorka Markéta Lankašová v něm popisuje své zkušenosti s tím, že na některých školách byli k možnému podvádění při testech z matematiky a českého jazyka příliš benevolentní. Konkrétně je v článku uváděna jedna střední škola v Kolíně, kde uchazeči seděli při testech v lavici po dvojicích, přičemž v některých učebnách bylo žáků až třicet. Ředitel školy v článku tuto skutečnost přiznává, nicméně hájí se tím, že organizace Cermat v případě kapacitních důvodů i takový způsob rozesazení žáků při testech připouští.

Přiznám se, že něco takového mě dosti překvapilo. Na střední škole, kde působím, totiž při přijímacích testech sedí v lavici vždy jenom jeden žák a v každé učebně je jich maximálně patnáct. Pokud by totiž v jedné lavici seděli žáci dva, tak by při stejném zadání šlo jen velmi obtížně uhlídat, zda nikdo z nich neopisuje. Je to samozřejmě z kapacitního hlediska někdy náročné, nicméně vedení naší školy tento problém již řadu let vyřeší tak, že v jednom zkouškovém dnu dostane jedna polovina tříd ředitelské volno a při druhém zkouškovém dnu zase druhá polovina.

Dalším problémem, na který redaktorka Lankašová v článku upozorňuje, je to, že se na většině škol nekontroluje účinným způsobem totožnost žáků, kteří se k přijímacím zkouškám dostaví. Prakticky nikde totiž po uchazečích nechtějí, aby se u zkoušek prokázali nějakým průkazem s fotografií. Není tak vyloučené, že místo daného žáka přijde dělat testy někdo úplně jiný - třeba jeho o rok starší kamarád nebo příbuzný, který již nějakou střední školu (jinou, než kde se zkoušky konají) studuje.

Ředitelka Cermatu Barbora Rosůlková k tomuto problému poněkud benevolentně uvádí: „Nezletilí uchazeči přirozeně nemusejí mít občanský průkaz a kontrola identity je v gesci škol. Uchazeči se dostavují k testům s pozvánkou. Záznamové archy jsou již personalizované a uchazeči do nich pro kontrolu zapisují i své jméno“. K tomu ovšem dodávám, že ani prokázání se pozvánkou ke zkoušce (na které navíc není fotografie žáka) není organizací Cermat striktně vyžadováno.

V letošních pokynech pro zadavatele testů je totiž ohledně kontroly identity žáka uvedeno pouze následující: „Vyvolávejte postupně uchazeče podle seznamu v prezenční listině. Předejte uchazeči záznamový arch. Každý uchazeč musí obdržet právě svůj záznamový arch. (Pokud s sebou uchazeč má pozvánku ke zkoušce, zkontrolujte jméno a příjmení, případně datum narození podle ní.)“ Z logiky věci tedy vyplývá, že zadávající učitel kontroluje shodu žákova jména s pozvánkou pouze tehdy, pokud si ji žák ke zkoušce přinese. Pokud ji nemá, tak to zadávající učitel nijak neřeší...

Nepatřím k těm lidem, kteří volají po zrušení jednotných přijímacích testů s tím, že by si je měla tvořit každá střední škola sama. Mimo jiné proto, že jelikož žák má možnost dát si přihlášku na tři střední školy (v případě, že se hlásí na typ školy, kde se navíc dělají i talentové zkoušky, pak dokonce na pět škol), tak by musel dělat přijímací zkoušky třikrát (v případě umožnění dvou pokusů pak teoreticky i šestkrát). Za vůbec nejdůležitější věc u přijímacích zkoušek však považuji to, aby proběhly spravedlivým způsobem. Proto by měl Cermat do budoucna minimalizovat riziko toho, že při nich budou žáci opisovat nebo dokonce k testům místo sebe vyšlou někoho jiného.