Co chce prezident v případě Válkové zvažovat?

Kdo čte občas či pravidelně můj blog, tak ví, že současného českého prezidenta se většinou spíše zastávám. Činím tak zejména v případech, kdy se prezident Zeman stává terčem mediálních útoků a kdy jím pronesené výroky jsou v našich médiích zkreslovány nebo vytrženy z kontextu.  A také stále trvám na tom, že kdyby se prezidentské volby konaly dnes a soupeřem Miloše Zemana ve druhém kole by opět byl Karel Schwarzenberg, tak bych opět dal svůj hlas Zemanovi.

Jsou však případy, kdy s hlavou českého státu nesouhlasím. Jeden z nich teď aktuálně nastal a mám jím na mysli jeho postoj k odvolání ministryně spravedlnosti Válkové.  Jak známo, Helena Válková v úterý sama oznámila svou rezignaci a zdůvodnila ji tím, že je znechucená tím, co se kolem ní děje a také zdravotními důvody. Zeman však během své návštěvy Spojených arabských emirátů oznámil, že demisi ministryně spravedlnosti zváží a připomněl,  že podle Ústavy prezident může demisi kteréhokoliv ministra odmítnout.

V případě Heleny Válkové se však jedná o ministryni, která se téměř od začátku ukazovala jako jeden z nejslabších článků Sobotkovy vlády. Stačí připomenout její neschopnost spolupracovat se svými nejbližšími podřízenými – zejména s uznávanou právničkou Hanou Marvanovou, která v resortu působila na postu první náměstkyně. Je přitom paradoxem, že při nástupu do úřadu Válková mluvila o tom, že ochota Marvanové jít pracovat na ministerstvo spravedlnosti byla jedním z hlavních důvodů, proč nabídku dělat ministryni po delším váhání nakonec přijala.

Válková rovněž nezvládla přípravu některých důležitých zákonů, především pak zákona o státním zastupitelství. Také některá její vyjádření v médiích byla minimálně nešťastná, zejména pak výrok o tom, že „Čechům se toho za protektorátu zas tolik nedělo“, vyvolal u většiny veřejnosti ostrou kritiku. Je proto logické, že Helena Válková postupně ztratila důvěru jak premiéra Sobotky, tak i šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Ten v tomto týdnu vcelku trefně charakterizoval Válkovou jako osobnost s velmi dobrými odbornými, avšak nedostačujícími manažerskými schopnostmi – ministr totiž především musí umět svůj resort řídit, což Válková evidentně neuměla.

Prezident Zeman naopak při jmenování Sobotkovy vlády vloni v lednu označil Helenu Válkovou za jednu z jejích největších ozdob. Nejspíš proto ji tak srdnatě hájil při jejích sporech s exnáměstkyní Marvanovou (zde mohly hrát svou roli i Zemanovy rozpory s Marvanovou z dřívějších let) a nejspíš proto se nyní pokouší zvrátit její rozhodnutí z čela resortu spravedlnosti odejít. Nevím však, jaký smysl má držet ve funkci ministryni, která jí být již sama nechce a která se ve svém úřadu evidentně trápila.

Prezident Zeman by se proto měl projevit jako profesionál a byť mu Ústava České republiky, jejíž paradoxy se zde opět ukazují v plné nahotě, dává možnost demisi ministryně odmítnout či pozdržet ji, měl by respektovat rozhodnutí samotné ministryně Válkové, premiéra Sobotky i šéfa hnutí ANO Babiše.  Pokud se nad rámec svých pravomocí snaží držet svého oblíbeného politika v ministerském křesle, tak tím škodí především sám sobě…