Český sport v roce 2016: velká vítězství, ale i bolestné ztráty

Konec každého kalendářního roku je vždy ideální příležitostí bilancovat to, co se v daném roce povedlo a co nikoliv, co nám udělalo největší radost a co naopak způsobilo smutek.

Včera večer byly v pražském hotelu Hilton slavnostně vyhlášeny výsledky již 58. ročníku ankety Sportovec roku, ve které je vždy vybírán nejlepší sportovec České republiky (dříve ČSSR) za uplynulý rok. A dle očekávání se jím letos stal náš jediný zlatý medailista z olympijských her v Riu de Janeiro, judista Lukáš Krpálek.

Dle toho, že naši sportovci získali v Riu jen jednu zlatou medaili, by se mohlo zdát, že český sport v pomalu končícím roce až tak úspěšný nebyl. Ale na rozdíl od permanentních kritiků jsem určitě nejenom já přesvědčen, že opak je pravdou a že mnozí čeští sportovci mají být na co hrdí. Kromě jedné zlaté medaile jsme totiž na letních olympijských hrách získali 9 dalších medailí a to už zase tak málo není. Pro srovnání: například Slovinsko a Slovensko získaly v Riu čtyři medaile, Bulharsko tři, Finsko či Rakousko pak pouhou jednu.

Kromě medailistů z nejvýznamnější sportovní události uplynulého roku pak českým sportovním fanouškům udělali zcela jistě radost i mnozí další čeští reprezentanti. Za všechny bych jmenoval například Gabrielu Soukalovou-Koukalovou, která letos ovládla celkové pořadí světového poháru v biatlonu, rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou, která opět vyhrála na dlouhých tratích prakticky vše, co se dalo (dvě zlaté na mistrovství světa na jednotlivých tratích, zlato na mistrovství světa ve víceboji i světový pohár) nebo vítězku světového poháru ve snowboardingu Ester Ledeckou, která navíc letos dosáhla nadějných výsledků i ve sjezdovém lyžování. A v neposlední řadě samozřejmě i české tenistky, které popáté za posledních 6 let vyhrály prestižní Fed Cup. Na desetimilionovou zemi, kde navíc na sport jde ze všech členských zemí EU procentuálně téměř nejméně peněz, to špatné výsledky určitě nejsou.

Samozřejmě, že ne všem českým sportovcům se dařilo tak, jak by si jejich fanoušci představovali, a platí to zejména o našich fotbalistech. Na mistrovství Evropy fotbalová reprezentace zcela propadla a ani podzimní vstup do kvalifikace o světový šampionát o moc lepší nebyl. Hokejisté na mistrovství světa či zářijovém Světovém poháru vyloženě nepropadli, pronikavého úspěchu v podobě aspoň semifinálového postupu jsme se však nedočkali ani letos. Ale porážky ke sportu patří zrovna tak jako vítězství a není nutné z nich dělat přehnaně velkou tragédii.

Život totiž občas přináší mnohem horší věci než jsou neúspěchy na sportovním kolbišti. Je to především ztráta člověka. Ze všech českých sportovců, kteří v uplynulém roce náš svět opustili, byla zcela jistě nejznámější bývalá nejlepší světová gymnastka Věra Čáslavská. Tuto nepochybně velkou osobnost nebudu nyní hodnotit z hlediska jejích politických postojů, na něž jsou (zejména na ty některé polistopadové) názory různé. Avšak její sportovní úspěchy, zejména pak jejích sedm zlatých medailí na olympijských hrách, jsou nezpochybnitelné,stejně jako její pozdější obětavá práce na poli sportovní diplomacie. Český sport proto jejím úmrtím přišel o jednu z nejvýznamnějších osobností celé své historie, na kterou se jistě bude mnoho let vzpomínat.

I smrt sportovce, který nezískal zdaleka tolik medailí jako paní Čáslavská, však může být neméně bolestivá. V listopadu český sport zasáhlo úmrtí nadějného veslařského reprezentanta Michala Plocka. Tento juniorský mistr světa na skifu, kterého téměř všichni veslařští odborníci označovali za nástupce veleúspěšného Ondřeje Synka, spáchal ve svých pouhých 22 letech sebevraždu… Ať už příčinou tohoto tragického činu bylo cokoliv (nejčastěji se hovoří o rozchodu s partnerkou), je obzvlášť smutné, když k němu sáhne takto mladý člověk, navíc velmi talentovaný a úspěšný ve své profesi. Příběh Michala Plocka zkrátka ukazuje, že ani úspěchy na poli sportovním nemusí být zárukou radostí v osobním životě, a proto by se sportovní výsledky, ať už jde o vítězství nebo prohry, neměly nikdy přeceňovat.

A byť jsem skončil ne zrovna radostně, chtěl bych závěrem nejenom všem sportovcům a sportovním fanouškům , ale všem zdejším čtenářům i administrátorům tohoto blogu, kteří to zde s námi občas nemají lehké, popřát klidné a radostné prožití vánočních svátků, strávených pokud možno v kruhu svých nejbližších.