Český lev 2018, aneb jak se naši umělci předháněli v politické uvědomělosti

V pražském Rudolfinu byly včera slavnostně oceněny nejlepší české filmy, uvedené do kin v minulém roce.

Slavnostní vyhlašování filmových cen Český lev nesleduji pravidelně, byť několik předchozích ročníků jsem viděl. Některé byly povedenější, jiné méně. A byť jsem včera v 8 večer zapnul první program České televize především proto, že vzhledem k mému aktuálnímu zánětu průdušek se moc jiných alternativ nenabízelo, nesouhlasím s názory, že pořady tohoto typu žádný smysl nemají a měly být už dávno zrušeny (jak tvrdí někteří lidé na internetových diskusích a občas i někteří novináři).

Pokud ovšem tento slavnostní večer pojmou někteří ocenění režiséři, herci či filmoví producenti především jako ideální příležitost k politické agitaci před televizními kamerami, pak se takovým kritickým názorům ani nelze divit. A to se bohužel včera v Rudolfinu dělo v míře vrchovaté. Již vítězka první vyhlašované kategorie, režisérka Olga Sommerová (Českého lva získala za nejlepší dokumentární film), při své děkovné řeči prohlásila: „Tento slavnostní večer vysílá Česká televize, která nepatří žádnému oligarchovi, ale nám občanům. V případě, že by někdo chtěl zničit svrchovanost televize veřejné služby, vyzývám všechny občany a přátele demokracie, abychom se proti tomu společně a důrazně postavili.“

A ačkoliv vzápětí moderátorka Českých lvů Adela Banašova-Vinczeová, kterou z pro mě nepochopitelných důvodů mnozí lidé vloni kritizovali za to, že během večera mluvila slovensky, prohlásila, že jsme tu dnes večer především proto, abychom si užili umění, někteří další ocenění rovněž neodolali tomu, aby projevili svoji „politickou uvědomělost.“ 

Například producentka Kateřina Ondřejková prohlásila: „Přála bych si, aby lidé, kteří dávají prostor umělcům tvořit v České televizi, mohli ve své práci pokračovat navzdory těm, kteří by je chtěli zastavit.“ Za úplně stupidní jsem pak považoval gesto režiséra Marka Najbrta, který poté, co obdržel Českého lva za nejlepší televizní seriál, pronesl na kameru: „Nevolte Miloše Zemana.“ To je pan režisér opravdu takový politický analfabet, který neví, že Miloše Zemana už nikdo víckrát volit nebude jednoduše proto, že dle české Ústavy už potřetí za sebou prezidentem být nemůže? Anebo to ví, ale svou zášť z toho, že i přes doporučení mnohých osobností z oblasti kultury lidé v letošních volbách opět Zemana prezidentem zvolili, prostě veřejně ukázat musel?

Co se týká prezidenta Miloše Zemana a jeho čtvrtečního projevu při slavnostní inauguraci: i já souhlasím s tím, že témata typu kritika České televize i některých dalších médií se do inauguračního projevu příliš nehodí a Zeman si je měl eventuálně nechat pro jiné příležitosti. Což ovšem neznamená, že by mělo být kterémukoliv politikovi zakazováno vyjadřovat se kriticky k veřejnoprávní televizi. Zvlášť když hlava státu nejspíš nemířila svou kritikou na její programovou skladbu jako takovou, ale na objektivitu některých jejích politických pořadů nebo na vyváženost (či spíše nevyváženost) toho, jak často jsou někteří politici zváni do jejích diskusních pořadů.

Někteří čeští umělci by si proto měli uvědomit, že i kritika veřejnoprávní televize nebo kteréhokoliv jiného média patří ke svobodě projevu. A především je škoda, že slavnostního předávání Českého lva nevyužili místo politických agitek spíše k oslavě české kinematografie.