Česko versus Německo: platy máme čtyřikrát nižší, lístky na fotbal třikrát dražší

Včerejší fotbalový zápas mezi Českou republikou a Německem vyvolal v médiích ohlasy nejen kvůli předvedené hře, ale také kvůli ceně vstupného a nezvládnutí zápasu ze strany pořadatelů.

V říjnu loňského roku jsme se vydali se dvěma kamarády na dlouhou cestu do Hamburku, abychom zde zhlédli kvalifikační fotbalový zápas mezi Německem a Českou republikou. Naši fotbalisté nás tenkrát svým výkonem hodně zklamali, když svým soupeřům podlehli 0:3, ale na druhou stranu jsme zažili báječnou fotbalovou atmosféru, o kterou se postaralo téměř 50 tisíc přítomných diváků.

Včerejší zápas, jak asi všichni vědí, rovněž skončil vítězstvím německé reprezentace, tentokrát v poměru 2:1. Avšak výkon českých fotbalistů byl tentokrát několikanásobně lepší a lze říci, že si za předvedenou hru ani prohrát nezasloužili (ale tak to ve sportu někdy chodí). Co však je z pohledu fanouška české reprezentace tristní, je skutečnost, že ani úřadující mistři světa z Německa nedokázali stadion v Edenu s kapacitou 20 232 diváků vyprodat - dle oficiálních údajů bylo na zápase přítomno 18 093 diváků.

Je pravdou, že čeští reprezentanti si v poslední době svými výkony přízeň fanoušků zrovna nezískali. Ovšem hlavní důvod nezájmu českých diváků byl pravděpodobně někde jinde: stanovená cena vstupného. Pořádající firma STES, což je marketingová společnost České fotbalové asociace, nabízela nejlevnější vstupenky za 890 Kč (které také zřejmě vyprodány byly). Šlo však o vstupenky s místy za brankou, případně do nejnižších řad edenského stadionu, z kterých není vidět úplně nejlépe. Kdo měl zájem o lepší místa, musel za lístek zaplatit 1 890 Kč, případně i 2 890 Kč.

Přitom na zmíněný zápas v Hamburku jsme zaplatili za lístek 25 euro (v přepočtu dle aktuálního kurzu asi 650 Kč) a měli jsme místa, která odpovídala těm, co se na stadion v Edenu prodávala za 1 890 Kč. Lístky na stejný zápas v Česku tedy vyšly téměř třikrát dráž než v Německu. Přitom když srovnáme současný průměrný plat u nás a v Německu, tak zjistíme, že ten v České republice je zhruba čtyřikrát nižší (alespoň dle údajů, uvedených zde)…

Ekonomové možná namítnou, že do vyprodání kapacity chybělo jen zhruba 2 000 míst a i kdyby byl třeba při polovičních cenách vstupného stadion plný, tak by se vydělalo méně. To je samozřejmě pravda, ale je otázkou, zda by v tomto případě měl opravdu být zisk na prvním místě. Výdělky ze vstupného na domácí reprezentační zápasy (které jsou v průměru tři až čtyři do roka) rozhodně netvoří významnou část příjmu pro Fotbalovou asociaci České republiky a ne nadarmo se ve fotbale říká, že fandící publikum je pro domácí tým dvanáctým hráčem. Je proto škoda, že kvůli „čecháčkovské“ touze vydělat za každou cenu co nejvíc nehrála fotbalová reprezentace ani proti mistrům světa pod zcela zaplněnými tribunami.

A to navíc agentura STES nezvládla dobře ani samotné uspořádání zápasu. Jak jsem se dočetl zde, mnozí fanoušci, kteří si drahý lístek přece jen koupili, se  kvůli špatně fungujícímu technickému zázemí u vstupů na stadion ani nedostali včas do hlediště. Na rozdíl od vcelku sympatického výkonu českých fotbalistů  je tak samotné uspořádání kvalifikačního zápasu další blamáží ze strany fotbalového svazu. Ale když jej řídí lidé typu Romana Berbra (a ještě donedávna i Miroslava Pelty), tak se asi ani není moc čemu divit…