Byli ti hackeři z Ruska nebo ne? A není to v podstatě jedno?

Dnes je to přesně týden, co dosluhující americký prezident Obama vyhostil 35 ruských diplomatů kvůli hackerským útokům, které Rusové údajně podnikli na politiky americké Demokratické strany.

Tato událost logicky vzbudila  velkou pozornost sdělovacích prostředků celého světa, tématu se věnovala i řada zdejších blogerů včetně mě. Barack  Obama tehdy slíbil, že útoky ruských hackerů doloží v brzké době důkazy, jeho nástupce Donald Trump naopak tvrdil, že má informace o tom, že za hackerskými útoky stál někdo jiný než Rusové. Co jsme se s odstupem jednoho týdne dozvěděli v tomto směru víc?

Podle agentury Reuters uvedli tři američtí činitelé, že zpravodajské služby USA mají nezvratné důkazy o tom, že portálu WikiLeaks předali kompromitující materiály na Hillary Clintonovou a některé další politiky Demokratické strany Rusové. Bližší podrobnosti k tomu, jak se k důkazu dostali, neuvedli z obav, aby nevyzradili metodiku své práce (viz odkaz zde). Zakladatel WikiLeaks Julian Assange naopak v rozhovoru pro stanici Fox News prohlásil, že zmiňované informace nezískal jeho server od Rusů.

Čemu tedy věřit? Ti, kteří fandí více Rusku, budou říkat, že Assangovo vyjádření jednoznačně podíl Rusů na hackerském útoku vyvrací. Ti, kteří více fandí Američanům, naopak řeknou, že by přece Rusové nebyli tak hloupí, aby předali materiály WikiLeaks přímo sami, ale využili k  tomu nějakého prostředníka. Příznivci USA také budou argumentovat tím, že když něco vypátrá CIA nebo FBI, tak je to de facto nezvratný důkaz. Příznivci Ruska naopak ironicky poukáží na to, že v roce 2003 tyto americké zpravodajské služby také tvrdily, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení a žádné se tam dosud nenašly.

Zrovna tak nejspíš bude zásadní rozdíl v tom, jak budou událost interpretovat příznivci Donalda Trumpa a příznivci Baracka Obamy. Trumpovi příznivci budou nejspíš říkat, že Demokraté se stále nemohou smířit s tím, že jejich kandidátka Hillary Clintonová volby prohrála a tak se Obama snaží před odchodem z Bílého domu dělat Trumpovi naschvály. Příznivci Demokratů pak budou tvrdit, že Trump nechce přiznat, že mu k jeho vítězství pomohli Rusové a proto tvrdí, že za útoky stál někdo jiný než ruští hackeři.

Je otázkou, zda se věrohodných a nezvratných důkazů od jedné či druhé strany v budoucnu dočkáme. Podstatnější však je dle mého názoru zcela jiná věc: neměli by si Demokraté místo usilovné snahy zjistit, kdo za hackerským útokem či vyzrazením informací stojí, spíše sami sypat popel na hlavu?

A to jednak kvůli tomu, jak lehkovážně někteří jejich vrcholní představitelé přistupovali k zabezpečování své elektronické pošty. Jak známo, Clintonová během svého působení v čele amerického ministerstva zahraničí používala pro veškerou komunikaci soukromý email. A dle článku v dnešní MF DNES šéf její kampaně John Podesta používal jako heslo do svého emailu slovo „password“ (česky heslo). Při takovém „zabezpečení“ nemusí být dotyčný ani žádný hacker, aby se do jeho pošty zkusmo dostal.

A i když, jak jsem už napsal v předchozím blogu na tohle téma, hackerské útoky rozhodně neschvaluji, podstatné podle mě není to, kdo kompromitující informace v této záležitosti odhalil a nechal zveřejnit, ale to, co zadané informace obsahovaly. A jestliže díky nim vyšlo najevo například to, že novináři některých významných médií blízce spolupracovali s týmem Clintonové nebo že proclintonovské vedení Demokratické strany házelo klacky pod nohy hlavnímu stranickému soupeři Hillary, Berniemu Sandersovi, tak se Demokraté nemohou divit tomu, že zveřejněné informace jejich kandidátce uškodily a odradily mnohé lidi od její volby.