Byl či nebyl Babiš agentem? Jaké otázky já považuji za podstatnější?

I když rozumím tomu, že političtí oponenti hnutí ANO budou tuto událost vytahovat na světlo tak dlouho, dokud bude Andrej Babiš v politice, mě v souvislosti s kauzou jeho údajné spolupráce s StB více zajímají jiné dvě otázky.

Jak již asi všichni četli nebo slyšeli, slovenské ministerstvo vnitra uznalo, že bývalý český premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš byl v dokumentech československé Státní bezpečnosti neoprávněně evidován jako její agent a s StB vědomě nespolupracoval. Andrej Babiš se výměnou za tento počin zavázal, že nebude vůči Slovensku uplatňovat žádné nároky na náhradu škody v souvislosti s jeho evidencí u StB a stáhne své stížnosti, podané u Evropského soudu pro lidská práva (viz odkaz zde).

Jaké jsou reakce na tento smír, který dle včera publikovaných informací navrhli právníci českého expremiéra a slovenské ministerstvo vnitro na něj přistoupilo z důvodu, že existovalo vysoké riziko Babišovy výhry a tím i jeho možnosti požadovat po Slovensku vysoké finanční odškodné? Dle očekávání Andrej Babiš mluví o velkém zadostiučení a o tom, že nikdy nepochyboval o své výhře v tomto sporu. Představitelé současné vládní koalice v čele s premiérem Fialou naopak mluví o politickém handlu předsedy hnutí ANO se spřátelenými politiky na Slovensku. A když jsem včera letmo proletěl pár internetových diskusí, tak i tam je vidět, že Babišovi příznivci interpretují závěr této kauzy diametrálně jinak než jeho odpůrci.

I když tedy soudní spor ohledně Babišovy vědomé spolupráce v důsledku uzavření smíru mezi ním a slovenským ministerstvem vnitra skončil, otázky ohledně toho, zda předseda hnutí ANO byl či nebyl veden jako agent StB oprávněně, zůstanou i nadále nezodpovězeny. A i když rozumím tomu, že političtí oponenti hnutí ANO budou tuto událost vytahovat na světlo tak dlouho, dokud bude Andrej Babiš v politice, mě v souvislosti s kauzou jeho údajné spolupráce více zajímají jiné dvě otázky.

Ta první je, proč soudy na Slovensku nedokázaly ani za 12 let tento spor rozhodnout. Když si někdo pročte průběh celého soudního sporu (například zde na stránce Demagog.cz) od první Babišovy žaloby v lednu 2012 až po jeho poslední dovolání v prosinci 2022, tak si nejspíš musí položit otázku, kolik soudních stání by ještě muselo proběhnout a kolik let by trvalo, než by byl vynesen definitivní verdikt. Zvlášť, když například až po 6 letech od zahájení kauzy přišel slovenský ústavní soud s rozhodnutím, že žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa, ale ministerstvo vnitra...

Tím nechci hanět slovenský soudní systém, neboť pokud by kauzu Babišovy údajné spolupráce s StB řešily české soudy, délka soudního sporu by byla nejspíš obdobná. Stačí si například vzpomenout na případ bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, která se v kauze nákupu armádních letounů CASA dočkala definitivního osvobození až po 10 letech, nebo na případ hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, který se za takto dlouhou dobu skončení kauzy, v níž je obžalován z údajného přijetí úplatku, dosud nedočkal. Ostatně, i od zahájení mediálně mimořádně sledované kauzy Čapí hnízdo, v níž rovněž figuruje Andrej Babiš, letos uplynulo již 9 let...

Druhou otázkou je pak to, proč kauzu Babišovy údajné spulupráce s StB obvykle nejvíc řeší lidé, kteří patří k příznivcům současného českého prezidenta Petra Pavla. Není poněkud zvláštní, když je pro ně u jednoho vrcholného politika zásadním problémem členství v KSČ a spolupráce s StB v 80. letech minulého století, a u jiného vrcholného politika jim nevadí, že se v té době připravoval na kariéru vojenského rozvědčíka a v KSČ byl předsedou základní organizace?