Britští odborníci přijeli radit českým učitelům, jak učit „multikulturně“

Dva učitelé z britského Leicesteru přijeli do České republiky, aby svým českým kolegům předali poznatky ohledně toho, jak zapojovat do života školy principy multikulturní výchovy a inkluze.

Alespoň je to tak psáno v dnešním článku na iDNES, kde je publikován i obsáhlý rozhovor, který s oběma britskými učiteli vedla redaktorka Zdeňka Trachtová. Učitelé Adam N. Turner a Khalid Mahmood, kteří do Česka přijeli na pozvání obecně prospěšné společnosti Centrum pro integraci cizinců (partnera společnosti Člověk v tísni), se v něm zmiňují především o tom, jak v praxi funguje výuka dětí mnoha národností v jejich městě Leicester, jehož polovinu obyvatel tvoří imigranti.

Mluví například o tom, že pro integraci každého dítěte je podstatné, aby škola uznávala důležitost původu i jazyka každého dítěte. Proto je dle nich důležité, aby dnešní škola podporovala vícejazyčnost a neuzavírala se vnějším vlivům a kulturám. Také uvádí, že ve většině britských škol by například nošení šátku na hlavě nebyl problém, pouze by u žáků nebyl akceptován zahalený obličej.

Co na takové rady říkám já jakožto učitel s více než dvacetiletou praxí? Souhlasím určitě s tím, že na žáka, který má problém s jazykem, ve kterém se ve škole vyučuje, je třeba aspoň ze začátku určitý ohled brát. Činil jsem tak ostatně i já, když jsem během své pedagogické praxe učil například žáky vietnamské nebo ukrajinské národnosti. Tito žáci pak zpravidla dokázali problém s jazykovou bariérou postupem času překonat a dle kolegy-češtináře jeden z těch Vietnamců pak dokonce dokázal trumfnout většinu svých spolužáků i v předmětu český jazyk a literatura.

Ale nesouhlasím již s tím, že by škola měla být „globální“ a umožňovat například každému žákovi být ve škole vzděláván v jeho rodném jazyce a nabírat kvůli tomu „bilingvní“ učitele či asistenty. A také co týká tolerování různých náboženských či kulturních zvyklostí, ani zde by se neměly překračovat určité meze a vždy by mělo spíše platit, že když kdokoliv přijde do cizí země, měl by především on akceptovat zvyklosti její.

V této souvislosti mě zaujal i článek redaktorky Jany Šafaříkové v dnešní MF DNES, pojednávající o tom, jak na gymnáziu v německém  městě Wuppertal někteří muslimští studenti narušovali vyučování tím, že si na chodbě školy roztáhli koberec a začali se hlasitě modlit. Když si na to začali stěžovat ostatní studenti i někteří učitelé, vedení gymnázia se rozhodlo toto „hlasité modlení“ muslimským studentům zakázat. Zdá se tedy, že už i v Německu začínají chápat, že i tolerance odlišných kultur musí mít své meze…