Boty Margarity Paroubkové versus chalupa Martina Romana

Z botiček od Diora, které měla na sobě při křtu malá Margarita Paroubková, udělaly některé české sdělovací prostředky největší politickou událost měsíce ledna. Je sice pravda, že ono se nic moc významného na naší politické scéně neudálo (lednové návštěvy některých politiků na Pražském hradě či trvalé hádky našich poslanců ve Sněmovně opravdu ničím zvláštním nejsou), ovšem prostor, který některá média vyhradila pro popisování zážitků ze křtu Paroubkovy dcery, mi přišel neadekvátně velký.

Faktem samozřejmě je, že se o to zasloužili v první řadě sami manželé Paroubkovi (případně jejich mediální poradci), když na křtiny své dcery pozvali tak velké množství novinářů a známých politiků z řad ČSSD. I když se blíží volby, měli být v tomto směru více soudní. Na druhou stranu je pravda, že i kdyby tak Paroubkovi neučinili, řada novinářů především z bulvárních deníků by se na tuto rodinnou událost zcela jistě dostavila i bez pozvání. Na křtinách jsem jako očitý svědek pochopitelně nebyl, takže nemohu posoudit, nakolik byly reportáže některých paparazzi pravdivé a nakolik zveličené. Že měla na sobě malá Margarita botičky od Diora je samozřejmě nezpochybnitelné, dokazují to přinejmenším některé zveřejněné fotografie. A proč takový humbuk kolem nich? Jejich cena je odhadována na 2 000 – 3 000 Kč. No a?

Především – ty boty dostala Margatita jako dárek od své kmotry - řecké herečky. Ale i kdyby jí je koupili rodiče, neviděl bych v tom nic zase tak neokázalého. Byť Jiří Paroubek v současné době pobírá „pouze“  plat řadového poslance, nebyla by částka za botičky tak vysoká, že by snad zruinovala jejich rodinný rozpočet. Komentátoři některých novin ovšem ihned přispěchali s teorií, jak Jiří Paroubek tímto ukázal, že káže vodu a pije víno. Botičkami od Diora  prý ukázal, že si libuje v luxusu a přitom je pro znovuzavedení progresivní daně, čímž chce ztrestat všechny bohaté a schopné občany, kteří pak raději hromadně utečou do ciziny. Nechce se mi věřit, že by odpůrci progresivní daně nevěděli, že tuto formu daně z příjmu používají téměř všechny vyspělé ekonomiky. Také mi není jasné, proč by každý, jehož roční příjem je menší než 1 200 000 Kč, měl být automaticky  považovaný za neschopného.

Podstatně méně pozornosti věnovaly na konci ledna sdělovací prostředky (zaregistroval jsem to pouze v sobotní MF DNES) zprávě, že šéf ČEZU Martin Roman se chystá koupit od Úřadu vlády chatu ve Špindlerově Mlýně. Za zhruba 13 milionů korun – což je v současné době průměrná cena 3 bytů v Praze nebo 6 bytů ve Zlíně. Aby bylo jasno – panu Romanovi tu chatu v žádném případě nezávidím. V souvislosti s touto zprávou jsem se však znovu zamyslel nad tím, zda jsou v době současné hospodářské krize platy manažerů státních či polostátních firem adekvátní.

Přesný plat pana Romana zveřejněn nebyl, Hospodářským novinám však šéf ČEZU údajně sdělil, že jeho plat je srovnatelný s platem generálního ředitele Českých drah. A ten jak známo činí 500 000 korun měsíčně. Mnozí jistě namítnou, že pan Roman je úspěšný manažer a ty peníze si zaslouží. Možná, že ano. Ovšem být úspěšný v oblasti, kde má jeho firma v podstatě monopolní postavení, zase až tak velký problém není. Elektřina je sice zboží, ovšem na rozdíl od nového auta či plazmové televize si ji prostě odepřít nemůžeme. Fungovat bez elektřiny v 21. století  dost dobře nejde … Jelikož konkurence mezi dodavateli energii je u nás minimální (donedávna dokonce nebyla žádná), tak si přechodem k jinému dodavateli příliš nepolepšíme a když bude většina odběratelů energií šetřit, tak ČEZ jednoduše zdraží ceny.

A tak není divu, že si tato polostátní firma může dovolit i takové žertíky, jako je speciální výcvik jakési soukromé ozbrojené složky. Což mě rozhodně znepokojuje mnohem víc než drahé boty Margarity Paroubkové.