A mimořádná schůze k platům nepedagogických pracovníků nebude?

Je otázkou, zda by místo mimořádné schůze k navýšení koncesionářských poplatků nebylo smysluplnější, kdyby se naši zákonodárci raději zabývali zákonem, který bude mít dopad na zhruba 100 tisíc nepedagogických pracovníků v ČR.

S mimořádnými schůzemi Poslanecké sněmovny se v poslední době roztrhl pytel. V příštím týdnu je například na středu svolána mimořádná schůze, na níž se má projednávat novela zákona o navýšení televizních a rozhlasových poplatků, o den později pak čeká poslance mimořádná schůze kvůli návrhu vládního zákona o státní sociální pomoci. V lednu pak vyvolala pozornost médií především mimořádná schůze, na které vládní koalice prosadila zvýšení platů poslanců, senátorů, členů vlády i soudců o 6,95 % (viz odkaz zde).

Z přívlastku „mimořádná“ by člověk usuzoval, že jde nejspíš o velmi důležitou sněmovní schůzi, jejíž projednávané body nesnesou odkladu. Splňuje však takové kritérium například projednávaná vládní novela o navýšení koncesionářských poplatků? Osobně nemám problém s tím, když se v případě jejího schválení (které je s ohledem na to, že vládní koalice stále disponuje v obou parlamentních komorách potřebnou většinou, prakticky jisté), poplatek za Českou televizi navýší ze současných 135 Kč na 150 Kč a za Český rozhlas ze 45 Kč na 55 Kč. Přece jen, poplatky za veřejnoprávní média se již nezvyšovaly spoustu let, a tak jako prakticky vše, i potřebné náklady na tvorbu pořadů za tu dobu jistě narostly.

Ale jako problematické vidím například to, když dle navrhované novely má koncesionářské poplatky platit nejenom ten, kdo v televizi žádný z programů ČT nesleduje, ale i ten, kdo televizi vůbec nemá, ovšem vlastní například mobil, počítač nebo tablet, tedy jakékoliv zařízení s přístupem k internetu. A především se opravdu nedomnívám, že by šlo pro naši zemi o až tak životně důležitou věc, kvůli které by se poslanci museli mimořádně scházet.

V této souvislosti mě napadá otázka, proč žádná parlamentní strana nesvolá mimořádnou schůzi například kvůli platům nepedagogických pracovníků. U nich se totiž chystá již od letošního září zásadní změna, neboť peníze na platy školníků, kuchařek, uklízeček, psychologů či IT pracovníků ve školách nemá nadále poskytovat ministerstvo školství, nýbrž zřizovatelé škol, tedy obce a kraje. Ty na to mají dostat peníze z rozpočtového určení daní.

A byť resort školství všechny ujišťuje, že peněz na nepedaogické pracovníky bude dostatek, neboť vláda díky tomu navýší příjmy obců a krajů pro letošní rok o 11 miliard korun, mnozí starostové tomuto slibu nevěří (čemuž se s ohledem na některé jiné dřívější sliby současné vlády nejde až tak moc divit) a obrátili se proto kvůli chystané změně na premiéra Fialu. Ostrá kritika směrem k ministrovi školství Mikuláši Bekovi se přitom ozývá i od některých koaličních partnerů a Lidovci dokonce oznámili, že pokud se ministrovi nepodaří paniku v regionech uhasit, pro zákon hlasovat nebudou (viz odkaz zde).

Je proto otázkou, zda by místo mimořádné schůze k navýšení koncesionářských poplatků nebylo smysluplnější, kdyby se naši zákonodárci raději zabývali zákonem, který bude mít dopad na zhruba 100 tisíc nepedagogických pracovníků v České republice, které už tak v převážné většině případů zrovna záviděníhodné nejsou. V této souvislosti mě „dojala“ slova ministra Beka v tomto týdnu, který v reakci na některé případy šikany a násilí ve školách nastínil plán navýšit počty studentů psychologie, kteří by mohli po promoci nastoupit do škol (viz odkaz zde). Opravdu je pan ministr přesvědčen, že při současných platech nepedagogických pracovníků se tam bude většina vystudovaných psychologů hrnout?