Jako pamětník Bělehradu 1976 si dovolím připomenout jednu maličkost.

Málo se dnes už ví, že cesta za bělehradským triumfem začala v kvalifikaci ve Wembley (30.10.1974), kde jsme prohráli 0:3 a to po výkonu, který se v mnohém podobal pátečnímu zápasu Česko-Španělsko. Jeden z trenérů tehdejší anglické Divize I. (dnešní Premier League) prohlásil, že kdo stěží chytá dech, nemůže myslet na to, jak střílet góly. Netušit, že hodnotí hru pozdějšího mistra Evropy. A přesto bylo jeho hodnocení naprosto adekvátní k předvedené hře.

Nechci tím říci nic jeného, než že s hodnocením by se mělo počkat až do chvíle, kdy bude jasné, co vlastně hodnotíme.

Zajímavý postřeh.

Nejsem sice pamětník, ale určitý rozdíl bych tam viděl: kvalifikace vs. zápasy v základní skupině EURO. Na EURU spíše očekávám, že hráči budou chtít předvést to nejlepší, co v nich je.

V tom výčtu našich pobělehradských evropských úspěchů jste ovšem pozapomněl na třetí místo na ME 1980, možná cennější než 3-4 místo na ME 2004. Tam jsme totiž o to třetí místo museli tvrdě bojovat s Itálií a rozhodly to až pokutové kopy, kde ovšem Panenka již střílel penaltu "klasicky", takže toto naše vítězství nevešlo v takové silné povědomí jako to bělehradské.finále.

Máte pravdu, i třetí místo na ME 1980 bylo samozřejmě významný úspěch. Ale bral jsem to spíše z toho pohledu, že v roce 2004 jsme měli k finále a tím i případnému titulu přece jen blíž než v roce 1980.

Nějak se mi zdá, že současná reprezentace volvádá více vlastní promo než míč. Nakonec výsledky tomu nasvědčují.

Karma.

Sám jsem zvědav na další zápasy.

Díky, já samozřejmě také...