Tak už víme, jak to bude se zdravotnictvím po volbách, budoucí ministr zdravotnictví prozradil, jak jej zachrání ze současné agonie. Jen jestli to ale bude záchrana i pro pacienty...
V nemocnicích se už nebude vybírat šedesátikorunový regulační poplatek, ale stravné ve výši - hádejte kolik - ano, šedesát korun. Ale platit budou jen ti, kdo zde jedí. Doteď sice šedesát korun bylo povinných, což přivádělo babičky na mizinu, ale teď jsou konečně zachráněny - stačí, když nebudou jíst. Starý člověk stejně tolik nepotřebuje.
Druhý bod záchranného plánu je neočekávaný, je to skutečná revoluce - zvýšit výdaje státu na zdravotnictví. Tedy asi zvýšit zdravotní pojištění. Jen aby se nám při pohledu na výplatní pásku ještě nestýskalo po třicetikorunových poplatcích.
Bod tři - slučování zdravotních pojišťoven. Na příkladu třeba ČEZu vidíme, že monopol je nejlepší cesta ke zlevnění. Teď se zdravotní pojišťovny předhánějí v nabízených výhodách pro pojištěnce. Konečně k tomu nebudou mít důvod, čím jich bude méně, tím lépe. Vždyť takto jsou některé pacientky motivovány k návštěvám mamografu, lidé si mohou dělat testy na okultní krvácení signalizující nebezpečí rakoviny tlustého střeva (aspoň v něčem jsme evropští leadři - v tomto druhu rakoviny porážíme celý svět). To je spousta vyhozených peněz. Při monopolu jedné pojišťovny (požadovaný cílový stav) nebude mít státní zdravotní pojišťovna žádný důvod mrhat našimi penězi na podobné programy.
Čtvrtý nápad - vyřadit levné léky ze zdravotního pojištění. To je skutečně lidumilné. Důležité je, aby hranice levného léku nebyla stanovena zákonem. Pak ji bude určovat ministerstvo vyhláškou. Když bude zdravotnictví v přechodné krizi (což nehrozí - sice při minulém pokusu tehdejšího a současně budoucího ministra zdravotnictví se musely každoročně přisypávat miliardy, ale jistě se poučil a teď to již zvládne lépe), stačí hranici levného léku stanovit třeba 200 Kč. A je po problémech. Hlavně, že se nebude platit třicet korun.
Poslední známý bod je změna ročního stropu na poplatky a doplatky na procento z příjmu. To snad musí pochopit každý: je přece logické, že kdo zaplatí na zdravotním pojištění více, tak má mít vyšší strop. Kdo neplatí vůbec, bude mít strop nula, tedy nebude platit pojištění, ani doplatky.
Teď vážně. Ne všechny nápady jsou tak absurdní, jak na první pohled vypadají. Smůla je, že ty rozumnější body jsou jen kosmetickými úpravami kritizované Julínkovy reformy, do které se zbaběle před ním nikdo nepustil. Poplatek v nemocnici - přejmenovaný zůstane. Levné léky mimo zdravotní pojištění vyvedl již poplatek za položku na receptu. A záchranný strop také zavedl ministr Julínek, předtím měli draze nemocní smůlu.
A i tento strop navrhovaný podle příjmu je akceptovatelný, neboť je solidární. Solidární jsou však již teď například lidé, kteří si poplatky platí i v krajských nemocnicích a lékárnách, přestože by nemuseli. A není jich málo. Jen se obávám, že takto solidární obvykle nejsou zrovna voliči strany, která se chystá na záchranu našeho zdravotnictví po volbách.
