Zakazujete nenávist vůči křesťanům a Židům (a muslimům)? Ano.

V příspěvku Lukáše Lhoťana (člena brněnské muslimské komunity) v MF Dnes jsou položeny 3 jednoduché otázky, které mají pomoci oddělit spravedlivé věřící od zlých ateistů.

Foto: Libor O. Novotný

Cituji: >>V reakci na postoj KDU-ČSL mi telefonoval jeden křesťan, který se mě zeptal: Považujete jako muslimové krádež za zločin? Odpověděl jsem ano. Je pro vás cizoložství nejhorším zločinem? Ano. Zakazujete nenávist vůči křesťanům a Židům? Ano. Asi po pětiminutovém rozhovoru mi řekl: „Pane Lukáši, oba máme sice různé názory na Boha, ale vy jste mi bližší než tato ateistická společnost, a cokoliv budete potřebovat, ozvěte se, neboť my věřící si musíme pomáhat."<<

Mne, ateisty, se toto zjednodušené vidění světa trochu dotýká. Nemám žádný problém s křesťany, Židy ani s muslimy. Ba právě naopak. Ale jsem automaticky špatný jen proto, že nevěřím v žádného jejich Boha?

Snažím se žít příkladným životem, křesťanské (židovské) desatero dodržuji jistě poctivěji, než mnozí křesťané, samozřejmě až na to první přikázání (že v jednoho Boha věřiti budu...). Nežádám manželky bližního svého, nepokradu, ctím otce svého a matku svou. Nelžu, nekradu, nevraždím. Necítím se horším. Jak bych já odpověděl na zmíněné otázky?

Považuji krádež za zločin? Jednoznačně. Krádež považuje za zločin snad každá vyspělá kultura. To přece nemá nic společného s vírou, to je věc morálky... A znám mnoho nemorálních křesťanů, jistě jsou nemorální i muslimové.

Je cizoložství nejhorším zločinem? Ne, pane. Není, zcela určitě není (ač se mne osobně netýká). Jsou přece brutální vraždy, genocidy, teroristické činy (zvlášť pikantní v souvislosti s islámem). To vše jsou horší zločiny, než cizoložství. A naopak - vím o nefunkčních manželstvích, o oddělených manželských ložích, o dobrých lidech, kteří měli smůlu na manželku hysterku a naopak manžela úchylného machistického sadistu a jsou teď podle civilního práva rozvedeni. Když si najdou nového partnera, páchají podle mnoha náboženství hřích cizoložství. Co dává neateistům právo soudit je a kamenovat - obrazně nebo i skutečně? Jejich víra v jednoho Boha je činní lepšími?

Zakazuje mi moje (ne)víra nenávist vůči Židům, křesťanům, muslimům? Nezakazuje. Není toho totiž potřeba. V mém srdci nenávist není. Znám příkladné křesťany, jistě lepší, nežli jsem já. A jsou zcela určitě i takoví Židé a muslimové. Proč bych měl vůči nim cítit nenávist? Když někoho nenávidím, není to kvůli jeho náboženskému přesvědčení. Je to totiž právě naopak. Ortodoxní náboženství často vyvolává nenávist k ostatním názorům, nikoliv nevíra. Už ta skutečnost, že otázka je takto položena, implikuje nenávist, která musí být nějakou autoritou „zakázána". Mně nikdo nenávist zakazovat nemusí. Jsem v tomto směru duše čistá.

Tím, že nevěřím v základní dogma o jednom Bohu, přece nemůžu být a priori horším člověkem, než třeba smilnící zloděj, vrah a vůbec obecně zlý člověk, který nade mnou nemůže mít vrch jen svou vírou. Ve víře to není. Tyto tři otázky jsou špatné. To mně nikdo nevymluví.

P.S.: Nechci tímto nijak dehonestovat věřící. My laici často máme tendenci věřící podceňovat. Věřte, i to je špatně. Zejména za svých studií na Slovensku jsem se potkal s mnoha věřícímí lidmi, jejichž inteligence a morální integrita byly na úrovni pro mne zcela nedosažitelné. Ale jejich víra není tím, co je činí lepšími - věřím, že stejní by byli i jako ateisti. Je to v nich tak zakódováno.

Lidé jsou špatní, normální, dobří. Spravedliví a chybující. Morální a nemorální (ve smyslu naší západní morálky, ovšem). Bez ohledu na víru. Víra/nevíra samotná nesmí být měřítkem hodnoty člověka.