Vše je relativní. Dnes se mně daří, tak si užívám krásného jarního dne. Ale co když to zítra bude jinak?
1) Je jaro, krásně svítí slunce, nádherný den.
Sedím v pracovně u otevřeného okna s výhledem na zahradu a ani nemůžu pracovat, cítím všemi póry rašící přírodu pod okny, sousedovy zelené jasany šustí mírným vánkem, kosi pískají a hrdličky cukrují. Nos škádlí typická vůně kravína, jsme na vesnici, nějak se to k jarní atmosféře hodí.
Na pergole se nám letos opět uhnízdili rehci (babička jim říká čermáčci), malí ptáčci s hnědavým zrcadlem na křídlech.V jasanech dovádí sojky, vrabci se přestěhovali ke společné misce našeho starého kocoura a ještě staršího psa - čtrnáctiletého úctyhodného psího kmeta. Rošťácky mu z ní kradou přímo před jeho smutnýma očima. Od rybníka se vlní kakofonická symfonie žabích zpěvů, čápi se někde toulají, a tak žáby mají pré.
Až přijde manželka z práce, vyrazíme někam na kolech. Po zimní lenosti se hodí trochu rozhýbat tělo. Kolem domu nám loni označili cyklostezku, musíme vyzkoušet oba směry. Večer rozpálíme gril, není to zdravé, ale právě proto nám to asi tak chutná.
Jaro budiž pochváleno.
2) Zas ta žlutá koule hicuje, jakoby to ani nebylo české jaro, spíš jak tuniské léto. To zas bude den.
A k tomu musím pracovat. Listy papíru lítají v průvanu, ale se zavřeným oknem bych nevydržel. A tak čučím na trávu venku, v sobotu sem sekal a už by to chtělo zas, já se z toho zvencnu. Budu muset souseda pohonit, ať něco udělá s těma jasanama, všude bordel z jehněd, kdo to má furt uklízet. A do toho ti praštění kosi rozrývají zahradu, jak hledají žížaly, v tom soutěží s krtkama. Neúspěšně. Nějací holubi, či co to je za ptáky, vyřvávají na střeše, hrozí, že nesou nějakou hroznou nemoc. Něco tu strašně smrdí, asi nějakej debil zas pustil septik do strouhy (teda spíš stoky).
Ty malé záludné létavé potvory (podle babičky prý čermáčci, ale já myslím, že takový pták neexistuje) zas natahaly sajrajt na pergolu a teď na mně nevraživě hledí z trámu, který si celý posraly bílým trusem. Vrabci okrádají našeho senilního psa o žrádlo, kocour to pobaveně sleduje ze sloupku, kdo jim zas ponese nové krmení, já teda ne. A do toho ten kravál od rybníka. Čápy na vás, ropuchy! Čápi na vás, žáby pitomé.
A až přijde žena, zas mě bude nutit někam se trmácet na kole, přes zimu jsem měl klid, ale teď furt otravuje. Ti volové nám kolem domu přibili žluté cedulky s kolem a od té doby nám kolem baráku jezdí davy šílenců v obtažených barevných tričkách a v přilbách. A místo hokeje večer se budu smažit u grilu, ještě že mám ten líh, jinak to zaboha nejde zapálit.
Už ať je proboha podzim.
