Už jsem to zase nevydržel a znovu jsem fotil kytičky, přestože vím, že to neumím, nemám na to vybavení a hlavně nebyl čas snímek pořádně připravit, takže jsem u některých z nich jen cvakl spouští a až doma viděl, co vlastně vzniklo.
Fotil jsem v Singapuru a v Malajsii, část ve městě, část v botanické a orchideové zahradě, část ve volné přírodě v malajských pralesech Taman Negara a Cameron Highlands.
Začnu Singapurem, symbolem čistoty a upravených městských parků. Asi nejčastější květinou lemující chodníky je tato bílá nádhera s květem trochu připomínajícím povijnici v neobvyklé barvě s přerostlými tyčinkami. Ale podobnost je asi čistě náhodná, protože tato ozdobná rostlinka není plazivá.
Hodně rozšířený je tu okrasný strom s kulatými plody velikosti slušně velkého kokosového ořechu (myšleno bez zelené slupky). Ale s kokosovou palmou opět žádná příbuznost, je to klasický listnatý strom s krásným velkými a masitými květy.
Singapur má jednu z největších orchideových zahrad na světě, která získala proslulost svými nově vypěstovanými hybridy. Pro zdejší zahradníky není problém takřka na počkání (za pár měsíců) vyšlechtit novou orchidej.
Mně osobně se nejvíce líbila černá orchidej:
V horní části zahrady je sekce pojmenovaná příznačně VIP. Tady jsou nově vyšlechtěné druhy pojmenované podle významných osobností, které zahradu navštívili, namátkou lady Diana čí současní i bývalí prezidenti mnoha zemí včetně evropských. Protože většina z nich kvete jen občas, je v altánku "tabule cti", na které jsou fotky orchidejí, které je jinak možné vidět jen výjimečně v období jejich květu. Ze střední Evropy třeba reprezentanti sousedních zemí Kaczynski a Gašparovič - to musí být kruté zejména pro někoho s přebujelým egem, pokud se na nástěnku nedostane a "jeho" nekvetoucí rostlinka je jen jednou z několika dalších, v záhonu označena prostou tabulkou. Ale já nemám právo soudit, po mně prozatím žádný hybrid pojmenovat nechystají, i když jsem zahradu (jak vidět) také navštívil.
Přejeďme teď přes most do sousední Malajsie. Odsud představím několik rostlinek divokých, už žádná botanická zahrada. Začneme v nejstarším deštném pralese na zemi, v oblasti národního parku Taman Negara. Malajsie posledních 130 milionů let nezměnila své zeměpisné postavení vůči rovníku, kontinentální drifty při rozpadu prakontinentu Pangey probíhaly zhruba odstředivě do stran právě od oblasti Malajsie. Takže tady nenastává žádné podsouvání kontinentálních desek způsobující zemětřesení, není tu žádný sopečný pás aktivních vulkánů, proto prales za celou tu dobu nebyl narušen žádnou živelnou katastrofou, žádnou změnou klimatu. Což je skoro neuvěřitelné při pohledu na sousední Indonésii (z některých míst je například ostrov Sumatra na dohled), kterou stíhá jedna katastrofa za druhou - ničivá a pustošivá zemětřesení, výbuchy sopek bortící celé ostrovy, tsunami. Takže malajský prales je úžasnou zakonzervovanou částí světové historie s mnoha endemitními druhy, které jinde nenajdete. I když zrovna ty kytičky, které jsem vyfotil, patří spíše k těm, které v tropech potkáte po celém světě.
Typickým příkladem rostliny, kterou najdete kolem rovníku kdekoliv, je helikonie. Tato není zrovna vydařená, ale jsme v pralese, ne v parku, tak co bychom chtěli.
A málokdo pozná následující květ, i když jinak toto koření známe všichni:
Ano, správně. Je to květ zázvoru.
Teď se přesuneme trochu výše, do 2.000 metrů nad mořem na náhorní plošinu Cameron Highlands. V této výšce přechází deštný prales do mlžného. My jsem zažili netypicky slunečné počasí, které bylo při focení paradoxně na překážku, protože při focení vzhůru do korun stromů je slunečná obloha příliš kontrastní. Snažil jsem se to nějak kompenzovat, ale moc se s tím při mém vybavení (bez teleobjektivu) dělat nedalo. Třeba tyto miniaturní divoké orchideje vysoko na kmeni stromu s kvítky zhruba centimetrovými jsem raději cvakl kamerou s větším zoomem (a je to vidět).
Příkladem nepříjemného protisvětla jsou následující láčkovky. Kalichy s kyselinou schopnou rozložit polapený hmyz, ale i žabku nebo myšku, mají nad sebou záklopku, která po zjištění návštěvy sklapne a nebožáka odsoudí k rozleptání zaživa. Prý existuje druh pavouků, který se usadí v láčce nad nebezpečnou oblastí lepkavého dna a čeká. Až masožravka uloví kořist, pavouk jí ji vyfoukne.
Následující rostlince říkají místní "kobří květina". Není těžké uhodnout, proč právě tento název:
A o poslední květince nic nevím, tak ji berte jako rozloučení a tečku za tímto krátkým představením flóry malajského poloostrova.
