Čína, velká země mnoha neznámých krás. Kdo kdy u nás slyšel třeba o Údolí koňské podkovy v pohoří Mati. Nádhernou přírodu zde doplňují památky vybudované lidmi - buddhistické chrámy zavěšené na strmých a vysokých skalních útesech.
Složitý přístup do NP Zhangye Danxia v provincii Kansu je popsaný v blogu o Ledovém údolí, jeho nejhezčí část popisuje blog o Duhových horách. Obě tyto části jsou zachovány v přírodním stavu, pouze je zde dobudovaná turistická infrastruktura. Zato nejzajímavější partie třetí oblasti tohoto NP, tedy Údolí koňské podkovy v pohoří Mati, jsou přetvořeny lidskými silami, byť buddhistické chrámy částečně využívají i přírodní jeskyně jako základ pro své místnosti. Nejstarší z nich začaly být budovány již v 5. století a zachovaly se dodnes.
Ovšem jako první fotku si neodpustím dát ryze současnou kompozici kytiček v květináčích před administrativním centrem, kde se kupují vstupenky. Uznejte, taková fotka nejde nepoužít.
Všechny následující obrázky jsou rozkliknutelné do větší velikosti.
První jeskyně s pozůstatky kamenných Buddhů začínají už před oficiálním vjezdem, modlitební vlaječky na okolních kopcích dávají pocítit atmosféru Tibetu, na kraji jehož náhorní plošiny se ve výšce kolem 2.000 m n.m. právě nacházíme.
První část areálu je kousek za vjezdem. Ve strmé stěně je vybudováno pět hezky zachovalých chrámů, vzájemně propojených vnějšími i vnitřními chodbami.
Chodby a tunely jsou poměrně strmé, s batohem na zádech místy pro Evropany téměř neschůdné. Průchod na následující fotce sahá zhruba do výšky našeho pasu, musíme se pořádně poklonit a i na pokleknutí na kolena dojde.
Dostat se do některých vyšších jeskyní vyžaduje i určitou lezeckou zkušenost a hlavně odvahu.
Našim hlavním cílem je menší osada, jejíž stylové jednopatrové domy byly dávno předělány pro potřeby turismu, tedy nejvíce na různé restaurace a obchůdky, vše doplněno řadou stánků se suvenýry a rychlým občerstvením. Evidentně vše cílí na místní turisty, s mimočínskými návštěvníky se moc nepočítá, jen jedna z restaurací nabízí jídelní lístek i v angličtině - rodina je sice z místní komunity, ale děti už studují ve velkých městech na východě.
Odsud se pěšky pokračuje asi kilometr pod hlavní útes s jeskyněmi a chrámy, který je hlavní atrakcí údolí. Začíná pršet (proto ta tmavá fotka), zrychlujeme tempo, abychom se schovali v labyrintu chrámů, jeskyní, chodbiček, tunelů a schodišť. Známí o týden později na stejném místě mají smůlu - prší ještě více, takže je celý areál z bezpečnostních důvodů uzavřen (podklouznutí na kluzkém pískovci by na strmé stěně mohlo být osudné).
Na úpatí srázu je několik jeskyní včetně té, která dala údolí jméno. Všem žehná velký stojící Buddha, který dohlíží na kámen s otiskem koňské podkovy.
Poslední část areálu je trochu z ruky, musí se jít asi dva kilometry krásnou krajinou (a pak zase zpátky), cestu zpestřují výhledy na pohoří Mati a tibetské modlitební vlaječky. Při troše štěstí se dá zahlédnout stádo yaků (česky by se mělo správněji psát "jaků", ale takto napsané to vypadá trochu divně).
Cílem procházky horskou krajinou je malý chrámeček na vyvýšenině, který ukrývá na 40 soch jednoho z místních králů v různých bojových a výhružných pózách.
Nakonec občerstvení: v jednom lokálním obchůdku na ochutnání fazolové sušenky (nic moc), v restauraci skoro půlkilová porce yaččího jogurtu a čínský oběd (obvykle platí, že počet porcí = počet osob + 1).
Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Údolí koňské podkovy je věnováno pár fotek vesměs vložených výše, ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.
