Přiznejme, že nápad psát si deníček z pobytu v cizí zemi se na první pohled jeví tak trochu jako infantilní nápad. Když ale zjistíme, že ten pobyt byl pracovní, trval rok a půl a tou zemí byl Pákistán, už to zní zajímavěji. A když si ještě k tomu zmíněné zápisky píše známá postava příbramského kulturního života, organizátor, spisovatel a performer Libor Michvocík, tak je jasné, že to nebude nic ve smyslu: „Můj milý deníčku…“, ale že čtenáře čeká lehce nekorektní zábava.
Dělat šéfa popelářům, to není žádný med ani u nás. A teď si představte, že dostanete na starost vymést Augiášův chlív zakletý do provinčního pákistánského městečka postiženého nedávným zemětřesením. K ruce máte partu neschopných „pakošů“ (to jako Pákistánců, vidíte, já říkal, že to je čtení tak trochu nekorektní), kteří se ovšem vidí jako největší borci, jinak by je přece nenechali pracovat (byť na svozu odpadu) s bílým člověkem.
Takže není divu, že dny plynou pomalu, vyplněné neustálým bojem s větrnými mlýny výmluv a vytáček, proč nevyšlo to či ono, za současných slibů, že příště bude líp. Nebude. Je až s podivem, že autor přežil se zdravým rozumem, možná mu pomáhal právě ten deníček. A je jen dobře, že když už své dojmy a postřehy měl na papíře, tak se rozhodl vydat je knižně a svými glosami pobaví i nás.
Autor na fotce z úvodu knihy
Ono to ve skutečnosti asi taková „bžunda“ nebyla, jinak by ty dny v názvu knihy neměl tak přesně spočítány. O to je cennější, že i přes veškerá protivenství, která mu osud a pákistánští kolegové připravili, z každého řádku čiší snaha pobavit a překvapit neobvyklým úhlem pohledu. Samozřejmě se občas stane, že pocit nutnosti být zábavný za každou cenu přejde do mírné křeče, ovšem hned na další stránce pak obvykle čeká bonmot, po kterém vše odpustíme.
Je to zajímavé: přestože ten známý pocit, že se těšíte na večer, až si sednete či lehnete se sklenkou červeného a vrátíte se k rozečtení knížce, se obvykle dostavuje hlavně u napínavých detektivek, při čtení „528 dní“ jsem se na večer těšil úplně stejně. Bohužel ne moc dlouho, protože s tímto přístupem jsem měl knihu přečtenou tak brzy, že jsem si to těšení ani neužil (kniha má v PDF formátu 127 stran, stejně jako její papírová předloha).
Grafická úprava PDF formátu
Abych jen nechválil, poprosil bych korektora, aby se příště trochu více zaměřil na vnořené věty vedlejší. Ne vždy platí, že před spojkou „a“ se čárka nepíše. Ono tedy ty čárky trochu haprují i jinde. Ale takové drobnosti jsou zase vyrovnány grafickou úpravou, která je na e-knihu až neobvyklá. To bude zřejmě důvod, proč je deník k dispozici jen ve formátu PDF, takže čtečkaři a tabletáři možná budou marně hledat své oblíbení ePUBy a Mobi.
Krátká ukázka typického Michvocíkova stylu:
Pozvolna se učím urdu. Na písmo jsem rezignoval celkem ihned – píše se zprava doleva takovými dlouhými zakroucenými provázky, co se od sebe asi nějak liší, ale to mi zůstane navždy skryto. Odposlouchávám nejužívanější výrazy a přepisuji je foneticky do latinky. Tak třeba dnes už vím naprosto přesně, že když do našeho auta klouzalo na sněhu jiné vozidlo a náš řidič, vykloněný z okýnka křičel: „píče, píče“, nepojmenovával eufemisticky naši situaci, ale vybízel kolegu vozataje, ať začne couvat…
A ještě autorova slova na závěr:
Tato kniha nemá ambice být objektivní a už vůbec není cestopisem (poznámka recenzenta: na Knihách iDNES hledejte v sekci Cestopisy). Pokusil jsem se pouze zachytit deníkovou formou své zážitky v zemi, která pro mne byla v mnohém fascinující, exotická a neuvěřitelná. Psal jsem to tak, aby se mohla stát vaším čtením na záchod. Pokud to tak bude a mé postřehy zpříjemní váš pobyt na toaletě, budu se cítit velmi potěšen a uspokojen. Pokud se vám kniha nelíbila, nezoufejte. V životě to tak bude ještě mnohokrát.
P.S.: On ten Michvocík ve skutečnosti bude mít ty své „pakoše“ docela rád, jenže to nechce přiznat…
Kniha 528 dní v Pákistánu vyšla na Knihách iDNES:
http://knihy.idnes.cz/528-dni-v-pakistanu.html
127 stran, cena 99,- Kč
