Poslouchejte pozorně, co vám neříkáme.

Nejdůležitější pasáže smlouvy bývají psané nejmenším písmem na poslední straně v poznámce. Podobně u slibu často není tak důležitý slib samotný, jako spíše to, co jej blíže NEupřesňuje.

Asi se nenajde nikdo, koho by nerozčilovaly nenápadné doložky smluv, na které posléze doplácí méně pozorná strana (= obvykle normální člověk) na úkor nehorázného zisku strany vychytralé (= obvykle smlouvu připravující).

Třeba nedávno probíraný případ společnosti půjčující peníze, která trvá na splácení formou inkasa. Když si ovšem sama o své vůli inkaso nestrhne z klientova účtu (což dělá zhruba každý třetí měsíc), přestože limit i zůstatek jsou dostatečné, musí klient splátku ihned zaplatit příkazem k úhradě, jinak nastupují sankční a penalizační poplatky z prodlení splátek. Tato klientova povinnost hlídání správného inkasa sice není nikde ve smlouvě zapsána, ale smlouva je formulována tak chytře, že klient poplatky musí zaplatit vždy, protože „nestržením inkasa byla porušena povinnost uhradit měsíční splátku" (volně citováno). A na sankcích nakonec zaplatí mnohem více, než na samotných splátkách.

Podobné se ale chovají i politici. Slyšeli jste někdy, že plnění 100% volebního programu je vázáno na získání nadpoloviční většiny mandátů? Přitom po volbách se vždy dozvíme, že volební program nelze plnit, protože koaliční smlouvy to neumožňují. Těšili jste se na snížení daní? Měli jste nám dát tolik hlasů, abychom vládli sami, teď máte smůlu, snížíme daně jen některým.

To byl ten lepší případ, kdy se neplnění slibů alespoň přizná a je patrná snaha o určitou omluvu a vysvětlení. Horší ale je, když z nás někdo dělá hejly. Když nemožnost splnit nemožné nepřizná, ale vymlouvá se, že jsme (my blbci) špatně poslouchali.

Takové pohrdání občanem jsme mohli cítit na počátku roku, kdy se ukázalo, že „Zrušíme regulační poplatky ve zdravotnictví" znamená jejich proplácení z veřejných peněz jen ve vybraných krajských zařízeních. „My jsme nikdy neříkali, že zrušíme všechny poplatky. K tomu nemáme nástroje. Bylo přece jasné, že je zrušíme jen tam, kde nám k tomu krajské volby daly mandát, tedy v zařízeních patřících kraji." Tak to jsme opravdu před volbami neslyšeli, na žádném billboardu nečetli. Důsledky a zmatky všichni známe.

A situace se opakuje. „Doprava žáků a studentů do škol zdarma!" stálo na plakátech, znělo z pódií. A dnes? Ve Středních Čechách slyšíme: „Ano, proplatíme jízdné, ale jen v našich autobusech, jen v rámci kraje. Vaše vesnice si platí sama autobus? No to je škoda, to budou vaše děti jezdit za peníze. A že vaše dítě dojíždí do školy v Praze? Přece nemůžete chtít, abychom platili studentovi cestu z Kutné Hory do Brna.". Slyšel někdo tato pravidla před krajskými volbami? Těžko.

Poslouchejte pozorně, co vám neříkáme.