Policistům má být snížen plat o 10%. Oprávněně proti tomu protestují, vždyť šetřit se dá jinak a lépe. Sám jsem to zažil před pár týdny. Výkon služby zodpovědného policisty na mne zanechal hluboký dojem.
ilustrační foto, www.mvcr.cz
Sousedovi odnaproti vycucli z auta benzín. Parkoval před vraty svého dvora v naší malé a bezpečné středočeské vesničce, a když se ráno probudil, nastartoval své auto a ujel sotva 3 metry. To právě dokapaly poslední kapky benzínu z díry vyvrtané nebo proražené zespodu do nádrže. Já jsem před jedenáctou večer slyšel nějaký divný zvuk, i z okna jsem se podíval, ale v naprosté tmě jsem z osvětleného pokoje pochopitelně nic neviděl. Kdybych věděl, co se děje, byl bych pozornější, ale v blahé nevědomosti jsem neměl důvod nad tím déle přemýšlet, tím spíše, že náš čtyřnohý hlídač někde v klidu chrápal.
Druhý den dopoledne. Někdo na mne zvoní, vykláním se z okna a vidím mladého, vzorně upraveného policistu, který přijel v elegantní dodávce ve známých zářivých policejních barvách, s reflektory a robustním majákem na kovovém rámu na střeše.
„Hned jsem u vás!“, volám.
„Není třeba pane, jen jednu otázku. Sousedovi v noci ukradli benzín, neviděl jste něco?“
„Neviděl“ (spokojený příslušníkův úsměv) „ale“ (úsměv trochu tuhne) „slyšel jsem“ (zděšení ve tváři, mozek začíná šrotovat) „asi o půl…“ (nasazen rozhodný a přísný výraz).
„Pane, dost. Já se neptal, co jste slyšel, ale co jste viděl. Viděl jste něco?“
„Ne, ale…“
„No tak. Děkuji, na shledanou.“
„Na shledanou.“
Tak vidíte. Šikovný a ochotný policista mně ušetřil spoustu času s vypovídáním do protokolu. Policii ušetřil toner do tiskárny a papír, na který by musel protokol se mnou sepsat (předpokládám, že uměl psát). Sám získal více času na vyšetřování třeba dalších krádeží benzínu v okolí.
No nepřidali byste mu?
(Tento příběh se skutečně stal, podobnost s jinými případy a skutečnými osobami není náhodná)
