Ne, opravdu jsem se nespletl, neopakuji slova. Welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis) je totiž opravdu podivná. Jedná se o velmi zvláštní rostlinu, jediného zástupce druhu welwitschie, jediného druhu čeledě welwitschiovitých.
Podivný je už evoluční původ rostliny, která byla původně stromem v pralese pokrývajícím prehistorickou jižní Afriku. Jenže s dávnými změnami klimatu oblast vysychala a vysychala, prales ustoupil poušti a jediná rostlina, která se dokázala adaptovat na nové podmínky, byla právě jen a jen welwitschie.
Welwitschie roste endemicky v extrémních podmínkách jedné z nejstarších pouští světa – v poušti Namib u Atlantského pobřeží jižní Afriky na území Angoly a Namibie. Prakticky jedinou lokalitou, kde se jí daří úspěšně přežívat už z historických dob, je zlověstné Pobřeží koster (Skeleton Coast), žádnou rostlinu byste nenašli dále než 80 km od studeného moře (přestože jsme v subtropech, moře je silně ochlazeno ledovým Benguelským proudem). Právě srážka studeného a vlhkého oceánského vzduchu s extrémně horkým pouštním vzduchem dává vzniknout pravidelným mlhám, které umožňují welwitschiím přežít v místech, kde prakticky neprší, srážky přicházejí jen ojediněle a nárazově jednou za několik let či desetiletí.
Všechny následující obrázky je možné rozkliknout do normální velikosti.
Denní teplota v poušti Namib překračuje běžně 50 stupňů, ranní mlhy se vyskytují až 300 dní v roce, což dává welwitschiím vláhu ekvivalentní asi 50 mm srážek – to je desetinové množství oproti Praze, rostlinám to však v pohodě stačí.
Na zemi vypadá welwitsche z dálky jako hromada odpadků a uschlých travin či keříků. Když se přiblížíme, vidíme nízký dřevnatý kmen, ze kterého vyrůstají do stran dva dlouhé nevzhledné listy a vzhůru nenápadné květy. Listy jsou často rozpraskané tak, že to vypadá, jakoby z kmene vyrůstal celý trs listů, ale je to jen klam. Listy pravidelně po celý dlouhý život rostliny od kmene dorůstají a na konci usychají, přesto se jedná o nejdelší listy rostlinné říše, neboť mohou dorůst až do délky přes 7 metrů, jejich šířka může být i 1,8 metru!
A teď jsem vlastně mimochodem prozradil největší podivnost welwitschie – do těch mnoha metrů délky mohou listy dorůst jen díky tomu, že rostlina patří k rekordmanům v délce života „nestromových“ rostlin. Rostliny jsou často několik set let staré, hovoří se i o jednom až dvou tisících letech. To zřejmě bude přehnané, ale rostliny staré ověřených a dokázaných (radiouhlíkovou metodou) 600 let jsou poměrně běžné.
Welwitschie se dělí na samčí a samičí rostliny, které se ovšem na rozdíl od jiných nahosemenných rostlin neopylují větrem, dokonce pyl nepřenášejí ani mravenci, kteří mají sladkou šťávu květů v oblibě, ale jediným opylovačem je zvláštní druh ploštice. Přesto není těžké welwitschie pěstovat uměle, semena se dají sehnat i na internetu a pravděpodobnost vyklíčení je velmi vysoká, jenže kdo by si pěstoval rostlinu, která mu povyroste o pár milimetrů za rok…
Přestože je welwitschie endemická a v obou zemích chráněná, nedá se říct, že by byla nějak zvlášť ohrožená. Na svém území roste velice hojně, skoro jako plevel. Takže není problém na ně cestou po poušti Namib narazit třeba přímo u silnice, je zbytečné platit místním cestovkám peníze za výpravy za welwitschií, které jsou běžně a úspěšně nabízené v okolních městech.
A když už jsme na území welwitschií, mrkněme se i na další místní zvláštnost. Při vymírání pralesa, o kterém jsem psal na začátku, byly celé oblasti postiženy nějakou lokální katastrofou, která způsobila hromadné vývraty mohutných stromů. Ty zapadly do písčité půdy rozmočené dešti a vichřicemi jako do bahna či močálu a bez přístupu vzduchu zde petrifikovaly – zkameněly. Takže cestou po prašných cestách míjíte desítky farem lákajících turisty na zkamenělý les. Je asi lepší se většině z nich vyhnout a zastavit u oficiálního státem chráněného areálu zkamenělého lesa, o kterém se zmiňují všechny známé bedekry, zdejší zkamenělé stromy jsou zdaleka největší a nejpůsobivější a welwitschí nejrůznějších tvarů a velikostí jsou zde minimálně stovky.
A nesmíme zapomenout na křovácké (pardon, správně má být „sanské“, označení Křováci, Bushmens, je vnímáno jako hanlivé) malby a rytiny, ale o tom až někdy příště.
Záběry s welwitschiemi a zkamenělým lesem jsou součástí delšího videa na YouTube a začínají zde:
https://youtu.be/3XRSnp2ZidQ?t=30m55s
