Někdy si opravdu nevím rady s některými výroky svého hejtmana, pronesenými s odstupem několika hodin, dnů či týdnů. Někdy opravdu nerozumím tomu, proč chceme dobrovolně zhoršit své podmínky jen proto, že jiným se ty jejich pohorší ještě více...
CT24
Rady hejtmana Ratha chamtivým lékárníkům: „Také nevybírejte poplatky, když vám vadí, že v nemocničních lékárnách se nevybírají, stejně máte vysoké marže."
Řešení situace, kdy soud kraji zakázal v nemocničních lékárnách poplatky vracet: "Budeme v nemocnicích rozdávat slevové kupony, nemocničním lékárnám budeme slevy dotovat z krajského rozpočtu."
Proč bude kraj slevy dotovat, že by bez poplatku byl provoz nemocniční lékárny ztrátový? Podle hejtmanova názoru by mělo být zdravotnictví neziskové, znamená to, že bez poplatků lékárna nebude ani na nule? Kde jsou pak ty vysoké marže? Jak to, že soukromá lékárna má přežít bez poplatků, když nemocniční to neumí? Přestože doplatky jsou stejné nebo v nemocničních lékárnách dokonce vyšší (odpuštěný poplatek to schová a přebije).
Čistým řešením by bylo, kdyby hejtman nařídil ve svých lékárnách slevy (pravomoc na to má), ale nic by nedotoval. Odpovídalo by to jeho radě soukromým lékárnám.
Nicméně lékárníci jsou chamtiví a lékárny jsou na každém rohu. To znamená, že to musí být lukrativní byznys. Navíc někde mají dokonce vyšší doplatky, než jinde. Měly by se jim přistřihnout křidélka. To je názor „obyčejných" lidí. Co z toho plyne?
Léky jsou jedna z mála komodit, kdy je marže státem omezena. Do určitých procent se musí vejít všichni distributoři, přepravci a samozřejmě lékárna (se zavedením regulačních poplatků byla marže o jejich hodnotu snížena). Ono totiž když někde mají doplatky vyšší, tak to neznamená, že si zvyšují marži. Ba právě naopak. Kde jsou doplatky nižší, lékárna si marži dobrovolně sama snížila, aby přitáhla pacienty. Přestože to vypadá stejně, není to to samé.
Přesto „obyčejní" lidé chtějí stejné ceny ve všech lékárnách. Znamená to, že by se mělo zakázat dobrovolné snižování marže (zvyšovat marže se nesmí a nikdy se nesmělo)? Tedy že všude budou ceny maximální, to skutečně chceme? Nebo si přejeme pevnou, státem řízenou cenovou politiku, jako když za socialismu stálo pivo všude 1,70? Ale to se přece dokonale neosvědčilo, nikdy a nikde. Vždyť kdo by ty ceny stanovoval. Přece politici podle rad svých lobistů, podle naléhání přátel a známých. To chceme a věříme, že pak budou léky levnější? To jsme tak naivní?
Lékáren je moc, jak jejich počet snížit? Buď maximální marži ještě snížit a nechat pár lékáren zkrachovat, ale pak nám zkrachují všechny, i nemocniční a ostatní lékárny (viz výše), anebo omezit počet licencemi. Ty jsou nutné už teď, ale jsou víceméně automaticky udělované při splnění podmínek. To opravdu „obyčejní" lidé chtějí, aby licence lékárnám vydávali politici? Třeba senátor Dryml?
Chceme méně lékáren, tedy chceme vyšší ceny (proč by někdo snižoval marže, když nejbližší konkurence je přes půl města), delší cestu do lékárny (už nebude na tom našem rohu) a delší fronty (předepsaných léků neubude, nemocní budeme pořád stejně, takže na vydání léků budeme muset čekat déle). Chceme, aby vzniklo více příslušníků horních deseti tisíc (to budou ti vyvolení majitelé s kamarády na příslušných vysokých místech), jen proto, že soused bývalý lékárník spadne z nižší střední třídy mezi lidi chudé a místo každý druhý rok do Egypta pojede občas do Chorvatska? Přestože každý druhý vyučený majitel soukromé rodinné firmičky si ten Egypt dovolí každoročně.
Nechceme kozu, chceme, aby ta sousedova chcípla?
Autor má za ženu lékárníci, pouhou zaměstnankyni. Její plat se neodlišuje svou výší od platu jiných vysokoškolsky vzdělaných lidí jejího věku. Prozatím.
