Na otázku: "Kde se ti nejvíc líbil podmořský život a šnorchlování?" jsem donedávna měl odpověď jasnou. Až letošní expedice mne donutila ji změnit.
Šnorchloval jsem už všude možně - v Rudém moři, v JV Asii (Thajsko, Malajsie, indonéské ostrůvky Gilli), v Karibiku a Pacifiku mexickém i kostarickém (ale Bariérový útes v Austrálii mně chybí). Samozřejmě jsem všude byl nadšený krásnými, barevnými útesovými rybičkami, rejnoky, nějakou tou chobotničkou, karetou nebo útesovým žralokem. Ale po čase jsem vždy měl dojem, že se vše tak nějak opakuje a pozoruji dokola stále to samé.
Takže po šnorchlování v středoamerickém Belize jsem nabyl dojmu, že tamní zážitky už nemůže nic překonat. Barevné rybičky, barakudy, rejnoci jsou tam samozřejmě taky, ale mořští koníci, množství želv, obří kapustňák volně splývající metr ode mne nebo třeba proplouvání skrz hejno mnoha desítek více než dvoumetrových hnědých žraloků na mě zapůsobilo mnohem více.
Následující obrázky lze rozkliknout do lepšího rozlišení.
Šnorchlování se žraloky v Belize (bohužel jsem neměl funkční podvodní kameru, tak jsem na chvíli vylezl na loď a natočil to hemžení aspoň z paluby)
Ale letošní expedice s osmidenní plavbou po Galapágách vše změnila. Už Galapágy samotné jsou zážitkem na celý život i pro lidi, kteří už viděli leccos, ale zdejší podmořský svět je naprosto unikátní. Je pravda, že ač přímo na rovníku, tak oceán moc teplý není, o což se stará Humboldtův studený proud, takže je v období našeho léta nutný neoprén, ale právě chladnější moře umožňuje vidět mořskou faunu běžně jinde nevídanou.
Kde jinde se povede do jednoho půlminutového nepřerušovaného záběru dostat nelétavého kormorána lovícího v desetitisícovém hejnu sardinek, karetu a na dně se pasoucího mořského leguána? Kde s vámi lachtani laškovně hrají hru "na sraba" (kdo první uhne, je srab - on sice nakonec uhne jako první vždy lachtan, ale jen proto, že je prostě rychlejší a na jeho bleskurychlé otočky a loopingy není šance v reálném čase reagovat)? Kde se kareta téměř větší než vy vydá nadechnout tak, že vás málem na krunýři vynese na hladinu? Viděli jste už zespodu nějakého plovoucího tučňáka nebo pelikána s lopatami místo nohou? A stovky hvězdic tak hustě vedle sebe, že není kam stoupnout, přitom je každá jinak barevná?
Statické fotky bohužel nedokážou zprostředkovat to hlavní - totiž to, co je pro Galapágy typické: už mnoho desítek let jsou všechna zvířata přísně chráněná a měla tedy možnost si na občasnou lidskou přítomnost zvyknout bez obavy z ublížování či zabíjení. A protože větší savci, ptáci a plazi nemají na ostrovech ani přirozené predátory, žijí si zde v naprostém klidu a pohodě.
To se projevuje tím, že naprosto nemají strach z lidí (navíc přístup na vybraná místa na pevnině a na šnorchlovací pointy je přísně limitován povolenými počty lidí a otevřenými časovými sloty pro jednotlivé výpravy). Takže veškerá zvířata berou člověka jako naprosto přirozenou součást přírody, nechají nás přiblížit se k sobě takřka na dotek. Dotýkání je ovšem velmi přísně zakázáno, součástí povolenky je přítomnost biologa-guida, který každou výpravu povinně doprovází a kromě zasvěceného výkladu dohlíží i na dodržování pravidel. I když je pravda, že zrovna náš Leo nás občas nechal přiblížit se k lachtanům, leguánům nebo želvám i blíže než jsou oficiálně povolené 2 metry.
Připojím tedy pár fotek, ale spíše doporučuji milovníkům šnorchlování, aby obětovali 7 minut svého času na zhlédnutí videa na konci blogu. A ještě lépe, aby si video rozklikli do většího okna, než je blogové embeded okno. Video lépe ukazuje tu bezprostřednost, s jakou se k nám zvířata pod hladinou chovají, a vynikne na něm bohatost a rozmanitost podmořského světa, který si v ničem nezadá s bohatstvím života třeba při safari na pláních divoké Afriky.
Na fotkách chybí žraloci lagunoví, které mám lépe nafocené ze břehu, věnoval jsem jim předchozí blog. Velké žraloky, obrovské manty a skákající rejnoky jsme viděli jen z paluby našeho katamaránu, takže na fotkách ani v tomto videu také nejsou.
Video doporučuji rozkliknout, délka 7:24
