Kadžuráho není žádná kamenná kámasútra!

Jsou sprosťáci, kteří o nádherném, indickém chrámovém areálu Kadžuráho, památce UNESCO, říkají, že nepokrytě a pornograficky zachycuje explicitní sex, nezřídka skupinový, zoofilní, homofobnní. Nám čistým je ale vše čisté. Každý, kdo se na chrámové stěny podívá jen trochu nezaujatě, musí přece zcela jednoznačně vidět, že jsou zde zobrazovány scény z běžného života prostého a chudého indického lidu.

Pojďme si proto jednotlivé skupiny figur popsat očima čistýma, nezkaženýma záplavou laciné internetové erotiky.

Tak třeba už celkový pohled na jeden z chrámů. Řekněte sami: copak by někdo mohl jeho vznešenost pošpinit něčím tak nízkým, jako jsou obrázky mrzkého sexu?

Vezměme si na prozkoumání první skupinku. Chlípníci podezřívají centrální dvojici z nehezkých praktik. Ale ruku na srdce, copak by to takhle šlo? Ne, to je technicky nemožné. Ve skutečnosti před sebou máme reklamu na depilační salón. Všimněte si lazebníka zcela vlevo s nádobou na horký vosk a lazebnice vpravo s masážní drsnou žínkou. K pohodě a uvolnění zákaznice přispívají zpěvačky náladových písní po stranách.

Výsledek práce šikovných rukou můžeme vidět na detailu – opravdu vzorně depilováno, alespoň v rámci možností daných tehdejší dobou.

A další skupinka, tentokrát s chudákem koníkem či poníkem. Proč chudákem? Protože je zneužíván? Ale kde. Muž vlevo drží za oje vozík (který je zcela jistě mimo záběr) a snaží se jej přitáhnout blíže. Muž vpravo už svůj vozík přitáhl, stojí obkročmo nad jeho ojí a snaží se ji připevnit poníkovi k postranicím či sedlu. Náklad je těžký, žena v pozadí poníčka lituje.

Další skulptura nám přibližuje práci lékařské pohotovosti. Vpravo lékař napravuje záda pacienty ještě i dnes používanou metodou trhnutí. Uprostřed sestřička kontroluje, zda pacient nemá břišní kýlu a zcela vlevo probíhá vyšetření prsou, mamografy samozřejmě ještě nebyly.

Scény na stěnách chrámů jsou skutečně davové a impozantní. Na první pohled ani nejsou nějaké extravagance patrné. Ovšem kdo chce psa být, hůl si vždycky najde a najde tak i místa, která si může vykládat všelijak.

První detail z předchozí fotky. Tady to musí vidět každý. Manžel odchází na vojnu a tančí s manželkou poslední tango. Tango se tančí v tenkých šatech, které se ovšem z povětrnostních důvodů nezachovaly. Otázkou pro další výzkum zůstává, jak se tango dostalo z Indie do Jižní Ameriky, ale to nechám povolanějším.

Deatil druhý – cvičení záchranářů, na chrámech ve výškách pracovaly i ženy kamenice, které vynikaly šikovností v opracování kamene, ale nebyly příliš šikovné v chrámolezectví a často padaly. Záchranář právě jednu takovou padající kamenici na poslední chvíli zachytává a zachraňuje před zraněním.

Detail třetí, zdánlivě podobný předchozímu, ale pozorný analytik zachyceného dynamického pohybu odhalí rozdíl. Skupinka má být ve skutečnosti zobrazena horizonotálně, vleže. Zde se totiž jedná o nácvik plavání, styl dnes označovaný jako „prsa“. Instruktor názorně učí žačku pohyb nohama. Proto jsou i ostatní postavy neoblečené, v té době ještě neznali rychleschnoucí elastické plavky, a proto se koupali (bez postraních úmyslů) nazí.

Pokračujme dále. Zde máme praktickou ukázku výuky učitelů a učitelek v mateřských školách. Zleva doprava nácvik dětských her „chodí pešek okolo“, „na schovávanou“ (varianta je hra „na slepou bábu“, přesně nelze určit, co platí) a „zajíček v své jamce“.

Následující skupina zobrazuje artistické vystoupení skupiny „4 spartakos“, kterou se o pár století později nechali inspirovat choreografové vystoupení ČSLA na spartakiádách (tzv. „živé pyramidy“).

Jsou i tací, kteří podsouvají sochařským mistrům záměr zobrazení homosexuálních aktivit. Snad ani nemá význam podceňovat velectěné čtenáře, určitě každý sám odhalil, že dva obchodníci právě uzavřeli smlouvu (roli papíru s podpisy a pečetí drží společně každý jednou rukou, druhou ruku si teď podají na znamení uzavřené dohody.

Na podporu všech výše uvedených potvrzení přikládám snímek stěny chrámu, kde ani při podrobném zkoumání nemůže žádný sprosťák nic závadného najít. Sice nebylo lehké takovou stěnu nalézt, ale jak vidíte, při dobré vůli jde vše.

A na závěr autoportréty autorů sochařské výzdoby. Myslíte, že by někdo s takovou minivýbavou měl chuť zobrazovat explicitně sexuální témata a riskovat tak posměch okolí?

Tolik tedy mé výzkumy. Dále už nebudu nikoho ovlivňovat, schválně zkuste sami uhodnout správný význam následujících obrázků.

Upozornění: Khadžuráho je skutečně významná památka chráněná UNESCO. Všechny fotky pocházejí skutečně ze zdí chrámů.

Wikipedie: „Khadžuráho je malá indická vesnice ve státě Madhjapradéš. Vesnice je známá především díky památkám, které se v její blízkosti nachází. Jedná se zejména o středověké hinduistické a džinistické chrámy, proslavené množstvím soch v erotických pozicích. Od roku 1986 památky figurují na Seznam světového dědictví UNESCO.“